Re: Jsme výjimky?

Já jsem tím chtěl říct, že právě lidé co svatbu odmítají většinou trpí pocitem, že vdát se znamená pověsit se partnerovi na krk a proto velice zdůrazňují svoji schopnost uživit se sami. Jako by tím, že se vdají (mluvím jen o ženách) ukazovali jako někdo, kdo se sám neuživí.

Jinak souhlasím s tím, že svatba může být dobrým startem, kdy člověk veřejně prohlašuje druhého za svého životního partnera, dává najevo že se za něj newstydí, že to s ním myslí vážně, že ten vztah je pro něj důležitý. Když to tak oba cítí.

Svatba ovšem může být taky šaškárnou plnou pro zúčastněné nesmyslných úkonů, něco, co oni osobně takto berou anemají pocit životní změny nebo závazku.

Podle mě lidé, kterí svatbu odmítají si buď nejsou jisti svým partnerem, nebo sebou, a nebo jsou skutečně tak spřízněni ve svém vlastním světě, že odmítají zásahy zvenčí, což schválení svatby úřady bezesporu je. Považuju to ale za takovou trochu dětinskou rebelii, no, ale to už si každý musí vyřešit sám.

Každopádně považuju za zralejší vstup do manželství (uváženě a s odhodláním tam taky zůstat), právě kvůli těm zadním vrátkám, kterí se tady nabízí.