Re: dětičky - naše x přijaté

"adoptované dítě sice bude naše a že my ho budeme vychovávat, ale že v něm stále zůstane i něco cizího. Něco, co mu vložili do vínku jeho původní rodiče a co my prostě nezměníme. Na všech těch dětech to bylo hrozně znát. Měly v sobě něco, co jim předali pěstounští rodiče a také něco svého vlastního, získaného od biologických rodičů. S tím nejde pohnout. A musejí s tím počítat jak budoucí pěstouni, tak i rodiče, kteří dítě adoptují.“

Tak toto mi přišlo téměř jako o mém vlastním dítěti. Něco má od nás, a něco má své, ani nevíme, kde se to bere. Samozřejmě chápu, že týrání a vydírání aj. zanechá velikou jizvu v duši dětí. A je nutné se s tím naučit pracovat.
Ale pořád mi připadne, že se předpokládá zbytečně veliký rozdíl mezi biologickým a náhradním rodičovstvím. Především co se očekávaného charakteru dětí týče.