Re: Maceško,

Je to smutné, ale tady náš stát strašně selhává.
Ostatně jakby ne, když pro politiky je důležitější populisticky vysoké porodné, které se dotýká všech, a za něž si kupují voličské hlasy, než problémy pár anonymních dětí v dětských domovech. Těch pár je v poměru k ostatním dětem nikoli, že bych v absolutních číslu považovala počet dětí v ústavech naší republiky za malý. Naopak, všeobecně se ví, že je tu mnohokrát vyšší než ve VB a jiných státech západní Evropy.

A já mám pocit, že ten důvod, proč jsou v ústavech, je z velké i ten, že je to zájem ředitelů ústavu (co by pak důležitá paní ředitelka šla dělat, že ?), a dalších zaměstnanců na ten ústav nabalených. Jistě ne všech, četla jsem několikrát o řediteli DD a kojeneckého ústavu myslím, že v Aši (jméno si bohužel nevybavuji), a tam dávám klobouk dolů. Ale nejlépe je na tom vidět, že to jde, "nenechávat" děti v ústavu, ale je to zřejmě o výjimečnosti pár lidí. A výjimečných lidí nebude nikdy dost, takže je třeba změnit systém. Protože systém jako celek rozhodně nefunguje.
Navíc když si čtu jak draze se rekonstruují dětské domovy, je jasné, že v tom mohou být i další zájmy, lidí, které o takovýchto investicích rozhodují. Velké zakázky jsou prostředím, kde se daří korupci.
Děti to mají těžké.

Co můžeme udělat my? Asi zajímat se o konání svých politiků a možná nekřičet kategoricky NE, kdyby třeba v našem okolí měl být poskytnut obecní byt pro alternativní výchovu dětí, např. 6 dětí a dvě tety, které se o ně nastřídačku v "domácím" prostředí starají. Protože to je další věc, která mě vždycky naštve, že lidi toto kategoricky blokují. "My nechceme, mít potíže". A jestli už je někde na radnici vůle, tak zmizí, protože politik by byl blázen, aby prosazoval, něco proti takového vůli svých voličů.
Chápu obavy těch lidí, chápu, že je možné omezení (třeba jeden takový byt v domě, ve čtvrti), ale neříkejme alespoň katebgoricky NE, a zkusme do "toho jít". Třeba poznáme, že to žádné nepříjemnosti nepřineslo. A udělat tím můžeme hodně ne ?