stačí být spolu? jak komu

Něco na tom je, ale nesouhlasím úplně... Myslím, že každý vnímáme lásku jinak. Někomu "stačí", když se svými blízkými tráví čas. Jiný cítí a také projevuje lásku nějakou prací či služ bou tomu druhému. Jiný potřebuje pohlazení. Pro dalšího je důležitá společná činnost. A pro další zase s láskou vybárané dárky... Prostě, každý jsme jiný v tom, jak vnímáme a také rozdáváme lásku a není na těch způsobech nic lepšího či horšího (skvělá knížka na toto téma je Pět jazyků lásky). Takže ne u každého dítěte (i dospělého) platí, že "stačí být spolu". Vím, že je teď dost "in" zatracovat dárky jakou pustý materialismus. A když se to přehání, tak to tak i může být. Ale nedá se to zevšeobecňvat. Já dárky ráda dávám (i je ráda dostávám :-)). Baví mě přemýšlet, co toho druhého potěší, v čem uvidí, že ho dobře zná, v čem uslyší narážku na nějakou společnou vzpomínku, na čem pocítí, že na něj myslím... Můj muž je úplně jiný, než já - je to vleký praktik. A protože ho mám ráda, naučila jsems e mu dávat dárky, které ho opravdu potěší, takže hlavně praktické. Nejlépe něco do práce a i s paragonem, aby si to mohl odečíst z daní :-) Myslím, že o tom je láska - najít to, co toho druhého těší, i když my to třeba nechápeme, a udělat to pro něj.
Pokud bychom se, Romco, znaly, tak tobě bych uvařila ten svařák a poseděla s tebou :-)