Re: Fakt nerada se hrabu v pravopise

Když pročítám reakce, tak mi je jasné, že autorka to psala asi jen pro mě. Já jsem Vánocemi úplně uštvaná. Mám rok a půl staré dítě a dost těžce nese, že se už asi 14 dní s nikým nestýkáme. Prostě maminky vymizely z klubu, protože uklízí(!), nikdo nemůže na návštěvu, protože uklízí(!), pečou atd. No a já taky uklízím, usilovně, ale každý den je to zas takové o ničem, svátečně tady vypadá leda předsíň :( Na svátky se totiž sjíždí návštěvy, tak bych ráda vypadala jako spořádaná hospodyňka. Cukroví jsem napekla s vypětím sil, když malý spal přes den, ale bylo to teda tak tak. Půlka samozřejmě spálená, protože se pokaždý vzbudil. O dárcích mi ani nemluvte. Ráda bych dala maličkosti, ale v rodině máme takový divný zvyk,že se na Vánoce zaplavujeme věcmi, tak jsem musela všem něco vybírat a hlava mi šla z toho kolem. (Nemluvě o financích, rozhodně bych je dokázala investovat smysluplněji)Umíte si doufám představit, jak u každého obchodu vyndávám dítě z kočárku, sundávám čepici... Koupila bych to přes rok, ale to bych taky mohla v lednu koupit něco, co si např. máma pořídí v březnu, že?
Ale i tak se těším, snad si oddychneme, posedíme a bude to fajn.
A k té honbě za drahými dárky - ano, já to také znám. Nepřijde mi to divné, co autorka v článku zmiňuje.
Nedávno mi povídal chlapeček ze třetí třídy, jak jsou k němu rodiče nespravedliví, že mu dají jen blbou televizi za 6000,- a bráchovi MP3 za 10 000,- To je teda smůla, opravdu ho lituju. Já ve třetí třídě věřila na Ježíška (aspoň napůl:) a nikdy jsem nevěděla týden dopředu, co dostanu.
Takže vy, co prožíváte Vánoce jinak, nedivte se autorce, ona se stýká s lidmi jako jsem já. Mně se zamyšlení líbilo. Bohužel, nikterak mi z mé situace nepomohlo. Taky bych radši poseděla u svařáku s dobrými kamarády, ale nějak to nejde.
Přeji vám hezké svátky!