Re: Co pořád máte

Jak už bylo řečeno, knedlík dítě nezabije. Ale taky mu nic nedá (a stejně tak těstoviny, rohlík, chleba z bílé mouky atd.). Tedy kromě energie. Jelikož je z bílé mouky, tak je chudší o minerály, vitamíny a různé pro tělo důležité látky, které jsou v mouce celozrnné nebo v jiných potravinách.
Prostě jenom ke knedlíkům existují alternativy. A některé maminky ty alternativy chtějí dítku dávat, protože mají lepší pocit z toho, že jejich strava je bohatá na vitamíny a stopové prvky, a třeba je taky samy jedí, světe div se proto, že jim to chutná!
Každý jí to, na co je zvyklý, co zná z rodiny, podle toho taky soudí cizí lidi. Moje babička třeba kromě řízku, pečeného kuřete a několika druhů omáček s knedlíkem nikdy nevařila jiné jídlo. Skutečně nikdy. A taky se strašně diví, co já své rodině tak můžu vařit, když nedělám omáčku nebo řízek... ona totiž fakt neví, že existují pokrmy jako čína (na sto způsobů), těstoviny (na sto způsobů), rizoto (na deset způsobů :o)), ryby, různé pokrmy z luštěnin (ne klasická čočka s párkem, kterou většina lidí nesnáší... existuje hafo zajímavých a pikantních receptů), no a pak celá řada "alternativních pokrmů" z pohanky, prosa, špaldy, rýže natural a podobných potravin, které stále většině populace přijdou jak z Marsu, ale dají se z toho vařit taktéž skvělé věci. Takže podtrženo sečteno, knedlíky s omáčkou (ačkoli je mám moc ráda) jím tak třikrát do roka, prostě proto, že existuje tolik jiných skvělých jídel (a třeba i zdravých, no a co, je to hřích?), které máme ve svém domácím jídelníčku zařazeny :o)

Já myslím, že to vůbec není o supermatkovitosti. Stravovací návyky má halt každý jiné. Oba tábory si nemají co vyčítat. Spíš mi to přijde, že je tu nějaká tendence stavět umělé barikády mezi tábory "zdravě vařící" versus "knedlíkožrouti", vidět věci černobíle a tvářit se nepřátelsky... škoda. Vždyť vám může být jedno, co jedí jinde, že mažou na celozrnný chleba pohankovou pomazánku, každý ať sebe a své děti, za které má zodpovědnost (!), krmí dle svého nejlěpšího vědomí a svědomí, ne?