Jé čyřčátka

Trošku z jiného soudku. Bydlím na malém městě a shodou velkých okolností jsme tu tři kamarádky, kterým se v průběhu jednoho roku narodila dvojčátka, velmi často se setkáváme a vyrážíme na velké jízdy městem. Většina místních už nás zná, ikdyž ani dnes po téměř dvou letech se neobejdeme bez otázek, které byly v článku uváděny a je pravda, že občas nás to vytáčí, zvlášť když to bylo zpočátku provázeno stálým nakukováním do kočárku a "prskáním" na děti (to jsme velice rychle vyřešila spuštěnou plínkou a slovy kluci spí a rychlým ujížděním před takto dotěrnými lidmi).
Pikantní bylo, když jsme šly jen dvě (podobné kočárky) a lidé reagovali slovy "jé, to jsou čtyřčátka?". Vysvětlit jim, že to jsou "je" dvoje dvojčátka bylo nad lidské síly.
Pravda je, že většina uváděných otázek je celkem nevinných, ale když je na dvouhodinové procházce slyšíte už po 15-cté, tak se stávají otravnými...
Ano, maminky dvojčat si zaslouží více ohleduplnosti, stejně jako si ji zaslouží "monomaminky", maminky více dětí, postižení, tatínci sami pečující o děti a vůbec všichni.Denně se přesvědčuji, že ohleduplnost se nějak ze společnosti vytrácí.
Jinak jsem velmi hrdá, že jsem mámou dvojčat, je to skvělé (idkyž někdy velice náročné), dvojčata mě otevírají nové obzory a jsou velmi inspirativní a neměnila bych to!!!!!!