Re: Střediska výchovné péče (SVP)

Nemohu si pomoci, ale myslím,že hodně na vzrůstající agresivitě dětí mají podíl drsné videohry, filmy o násilí v televizi atd. Vždyť snad není jediný den, aby v TV nebylo několik filmů o vraždách, násilí apod. A rodiče často vůbec nekontrolují, na co jejich puberťáci koukají. Samozřejmě nejdůležitější pro děti by měl být model rodiny - jak se chovají rodiče k sobě navzájem, k dětem i k prarodičům atd. Pokud si rodiče sprostě nadávají, nebo se chovají hrubě ke svému okolí, mluví doma o učitelkách i ostatních lidech s despektem, používají vulgární výrazy atd., nelze čekat, že dítě bude hodné a empatické. Ale i v případech, kdy rodina funguje celkem dobře, rodiče nejsou žádní násilníci, tak se může klidně stát, že dítě, které je trochu živější a neposednější, si chce "vyzkoušet" v reálu to, co vidí na videu. Když si vzpomenu na moje školní léta, tak samozřejmě pár kluků zlobilo - a učitelka je občas vytahala za ucho. Ale za celých 9 let mojí školní docházky skutečně v naší třídě nedošlo k žádné závažné šikaně. Potom si vzpomínám, když můj syn chodil do školy, že tam již nějací agresoři byli, moc jich nebylo, ale jednou se kluci poprali a ten agresivnější druhému slabšímu natrhl slezinu... Nyní má začít v září chodit do školy moje vnučka. V současné době chodí do školky ona i vnuk, ti mají ve třídě chlapečka, který zlobí, neposlouchá učitelku a občas bije děti. A je právě z takové rodiny, kde rodiče děti bijí také. Já jsem děti nebila prakticky nikdy,i když v té době to bylo celkem běžné - děti jsou ročník 74 a 75, jen když mě hodně rozzlobily a neposlechly, tak jsem je lehce plácla, demonstrativně, aby viděly, že to skutečně myslím vážně. Ale facky přes hlavu, to myslím není moc dobré. Dcera dostala za celý život pouze dvě a dodnes si to pamatuje. Poprvé když jí bylo 12 a neposlouchala a málem vlítla pod auto, podruhé v 16, když jsme probíraly otázku nových kozaček, které odmítla nosit a ječela a vztekala se. Neměli jsme moc peněz, nemohla jsem si dovolit kupovat nejdražší poslední modely a tyhle se jí prostě nelíbily. Ale myslím, že obě děti se mi podařilo i bez facek a nářezů vychovat dobře i přesto, že jsem se rozvedla, když byly v pubertě a vychovávala jsem je sama. Snažila jsem se ale být vždy zásadová, aby jim bylo jasné, co je dobré a co není. A když vyrostly, uznaly, že jsem byla spravedlivá a vychovávala je rozumně.