Já jsem používala jak šátek, tak babyvak a obojí je (zejména v MHD super), ale mám (dnes už odrostlejší 2 děti 2 roky po sobě) a v době, kdy byly malé a já to mladší měla v šátku, plus 2hé také ještě malé s sebou za ruku a takhle jsem si to nastoupila, ještě s batohem (abych měla kam dát ten nákup), do tramvaje a nikoho ani nenapadlo, se třeba zvednout a pustit minimálně to sice již chodící, ale ještě stále hodně malé dítě sednout, tak jsem byla taky kolikrát naštvaná, i když ne zrovna na řidiče. Já spíš měla problém se spolucestujícími
. Když už se někdo někdy uvolil zvednout zadek,nebo nám (pokud jsem měla někdy kočár) pomoci, tak lidi, od kterých bych to ani nečekala. Třeba ocvočkovaný pankáč - ten mi ochotně pomohl, nebo se chtěla zvedat úplně stará babička. Naproti tomu nejunavenější a naprosto lhostejní zůstávali zejména "pánové" v produktivním věku, kteří se vždycky usadili jako pecky a neviděli radši nic napravo, ani nalevo, byli zahloubaní do novin,nebo rychle usnuli, sotva dosedli
. Je to ale vždycky o lidech (případ od případu). Taky nejsem typ, abych si někomu o něco někdy říkala a jako autorka si raději pomůžu sama, než bych se něčeho u někoho dožadovala, ale někdy to člověku přijde líto, jak jsou někteří lidi lhostejní, nebo ještě horší, mají pocit, že s těma dětma by je snad člověk ani neměl obtěžovat svou přítomností. Ale to jsou chvilkové pocity, většina lidí jsou snad vůči dětem a maminkám, minimálně tolerantní
. Jo a ještě, když se vrátím k těm šátkům, řešila jste už některá to, že jedno mímo je v šátku a druhé malé Vám sdělí, že musí okamžitě čurat? Vak s jedním dítětěm není kam odložit a vaše ruce jsou najednou příliš krátké, aby mohli nějak aktivněji tomu, co chce čurat? Nebo, pokud je to malinká holčička jí ještě přidržet ve vzduchu? Nám se tahle situace povedla a byli jsme počůraní všichni
. Jak to tak píšu, tak se mi na to pěkně vzpomíná, ale už jsem taky (trošku) ráda, že už ty děti mám školního věku (i když, to jsou zase jiné, také veselé příběhy)...