zubař - rada

S autorkou musím souhlasit - dítě by nemělo jít k zubaři, až když ho zoubky bolí.
My s Baruškou chodíme pravidelně na prohlídky. Před návštěvou jsme spolu trénovaly - nejdřív aby otevřela pusinku a udělala ááá, pak jsem jí do pusinky posvítila, potom jsem zkoušela zoubky objet kávovou lžičkou, pak rukou v chirurgické rukavici ohmatat dásničky. Trvalo to asi týden.
U zubaře si ji manžel posadil na klín, já jsem stála před ní a všechno jsem jí komentovala: "Teď ti pan doktor posvítí do pusinky světýlkem, teď se koukne na zoubky zrcátkem stejně jako jsme doma prohlíželi lžičkou, ..." Všechny nástroje jsme jí ukazovali a ona se s velkým zájmem nastavovala a spolupracovala. Byla moc pochválená. Potom zubař prohlédl zuby mě, Baruška se dívala z tátovy náruče, což ji ještě víc utvrdilo v poznání, že je to normální a že na tom není nic strašidelného.
Je srandovní, když jdeme kolem ordinace, už na chodníku hlásí: "Mamííí, áááá!" a ukazuje pusinku. Hlavně aby jí to vydrželo.