Každý může udělat maximum pro zlepšení

Mám 2 děti a spoustu kamarádek s dětmi podobného věku. Dobře vím, že každé dítě je jiné, ale s každým se dá něco dělat. Není možné, aby každé dítě spalo např. od 6 měsíců celou noc, ale můžeme všichni udělat hodně pro to, aby se jeho spánkový režim zlepšil (pro někoho zlepšení znamená vstávat 2x za noc, pro jiného ani jednou), u každého se dá něco dělat.
První syn byl na spaní v noci opravdu anděl, od 3 měsíců spal v kuse, nechtěl ani kojení a když byl v 7 měsících v nemocnici, sestřičky mi hlásili, že když děti o půlnoci budily na krmení, on nic nevypil a chtěl spát (nemá cenu rozebírat, že při přijímání se vyplňuje papír o zvycích a režimu dítěte a jasně jsem uvedla, že se v noci nebudí). Přes den už ale od miminka spal výrazně méně než jeho vrstevníci, naštěstí doposud chodí jakž takž spát po obědě (jsou mu dva a tři čtvrtě roku). My jsme na jeho spánku krom uspávání, které vyžadoval, neměli nejmenší podíl.
Druhý syn je jiný. V prvních měsících byl schopen spát v noci i v kuse, pak se zase pár dnů budil, potom se budil co 3 hodiny, časem se mu intervaly začaly prodlužovat. Toho jsem začala využívat. Když 2 týdny vydržel spát např. do 3h do rána, tak jsem si řekla, že prostě nebudu kojit dřív jak v ty 3h. Když se vzbudil dřív, pohladila jsem ho, dala dudlík, dělala pššš... Obvykle to pomohlo, pokud opravdu ne, tak jsem tedy nakojila, ale to se stávalo vyjímečně. Přes den začal nedávno spávat celkem pěkně, dřív to byly extrémy třeba 20 minut za celý den. Teď je mu 7 měsíců, spí od 20h obvykle do 6 - 6.30, občas se budí, ale stačí to pohlazení nebo dudlík. Mívá teď dny, kdy ho opravdu něco bolí (asi zuby) a uklidní se jedině u prsa. Ale většina maminek celkem spolehlivě pozná, kdy miminko pláče z bolesti, kdy ze vzteku, že si s ním nikdo nehraje atd. Není to žádný univerzální recept, ale možná další rada, jak to zkusit. Taky bych doporučila neletět za miminkem při každém zakňourání. Často to dítě zvládne samo (nenechat řvát, ale prostě chvilku počkat). Žádná změna obvykle nepřijde ze dne na den, a proto je potřeba vydržet.
Pokud někdo krmí svoje dítě několikrát za noc a stěžuje si, že se nevyspí, tak je to buď přechodné období, nebo si za to zčásti může sám. Kamarádka to takhle praktikovala docela dlouho (cca do 2 let), její dcerka má v necelých 3 letech 17kg a jsem si jistá, že k tomu přispělo i neustálé noční krmení na každé zakňourání. Ona sama přiznávala, že prostě nesnese, aby dcerka v noci plakala, a její každý pláč dodnes řeší jídlem (je to na ní taky vidět).
Já jsem zastáncem teorie: Spokojená maminka = spokojené dítě. Proto musím být odpočatá, jinak jsem na děti nervózní a protivná. Raději je nechám ráno hodinku hrát samotné a přispím si, můžu se jim pak plně věnovat celý den, než kolem nich poskakovat od 5h od rána a celý den být protivná.