vydržet

Popisujete vše přesně tak jak jsem zažila před 14ti lety já. Můj syn se narodil přidušen.Do 1. třídy jsem nemálo poplakala, ještě do školky jsme vstávali ve 4 hodiny. Zabavila jsem se žehlením a synek pohádkou. Byl uplakaný jak říkáte, ale není a nebyl zlobivé dítě.Ve školce si na něho stěžovali, že je živý a že jim kolektiv strhne ke hře, u jídla, že nesedí, ale nikdo mi neřekl, že něco není v pořádku. Už 18. září v první třídě jsem jela sama dítě objednat do PPP protože ho nezvládala učitelka. Mé dítě má hyperaktivitu, poruchu pozornosti, dyslexii a dysgrafii. Na tyto děti jsou ve školách směrnice a individuální výukový plán. Je to mazec, dítě se vám nevydrží učit víc neč 15 minut v kuse, neumí číst až do sedmé třídy mu musíte látku na učení přečíst a soustavně obíhat učitele, aby si uvědomili, že vaše dítě není žádný blbeček...
To vše v sedmé třídě, jak když utne, dítě se začíná samo učit, už rozumí čtenému textu, a vy si oddechnete a zároveň si uvědomíte, že jeho známky jsou vaše známky a stálo to za to.
A čkoli můj pubertální syn nade mnou občas mávne rukou a kroutí hlavou, vidím jak - a teď nevím, jak to říct, je můj, to já jsem ho vlastně jakoby vypiplala, před 20ti lety by byl žákem zvláštní školy a prostě je to miláček už se nedá říct ani, že by byl hyperaktivní, jen živější. Vydržíte, vím to , jinak ani nemůžete