Re: Také ztrácím zásady....

Já mám teda už velké syny, ale třeba spaní jsme vyřešili tak, že spali sice ve své postýlce, ale ta byla pevně přiražená k naší posteli. Takže nejspíš měli pocit, že jsou v posteli s námi, ale přesto spal každý ve svém. Kamarádka uspávala dceru tak dlouho a ve své posteli, že holka měla problém jít do školky, protože bez uspávání si prostě nelehla. Vztekání jsem vyřešila u obou jednou pro vždy plácnutím přes zadek. A víckrát to neopakovali. A oba kluci už jako mimina třeba poznali, kde zrovna jsou - u nás platila pevná pravidla, u babičky se rozmazlovalo. Dokonce věděli, že u jedněch prarodičů uspává babička povídáním a zpíváním a u druhých čte pohádku děda :o))