tak trochu malý obdiv

Dobré ráno všem,

můj příspěvek asi bude trochu mimo váši diskusi o odborné pomoci.
Jsem také na MD s 16 měsíční dcerou - máme asi jednu základní a důležitou věc v jejím životě - je zdravá a vše je jak má být.
O to více mi nezbývá než obdivovat každou mámu, dámu, ženu, která se stará o svoje dítě, kterému osud nebyl tak nakloněn jako mé dceři.
Občas zavítám na Rodinu a upřímně musím připustit, že mě někdy udiví téma příspěvků i diskuzí (mám na mysli kde děti
usínají, co papají atd...) přeci jaké si to uděláš takové to máš, co dítěte dovolíš, ukážeš atd... - je logické, že děti berou vše to lepší pro sebe (jako každý člověk). Obzvláště MD s jedním zdravým dítětem je neuvěřitelná pohoda a balzám na nervy. To moje
dcerka je čertík, který běhá od 11 měsíců, občas jí nechutná nějaké to jídlo atd.... asi jako každé dítě.
Proč tedy vlastně píšu - abych vyjádřila svůj obdiv ke všem , které se věnují na 100% svým nějakým způsobem handicapovaným dětem. Samozřejmě vím, že to nikdo nedělá pro nějaký obdiv od cizí ženské, ale určitě z velké lásky ke svým dětem.
Tak těmto dámám ještě jednou velká poklona a moc všem přeji pevné nervy, hodně sil a strašně moc malých, velkých pokroků ve vývoji jejich dětí