Re: neuskutečnitelné

Taky s tím stále bojuju, tedy myslím tím nahromaděnou práci za celý týden, a touhou taky mít aspoň jeden den z těch dvou volných opravdu volný. Domácnost je pro zaměstnanaou ženu fakt dost zatěžující, i když děti už jsou větší. Taky mě vytáčel manžel stále na cestách, když mi odkudsi zdaleka vesele volal a vyprávěl, jak včera byl na kolech a dneska jede na volejbálek a co že my (tedy já a děti) o víkendu podnikneme, a já viděla ten zaneřáděný byt, spoustu prádla, resty z práce, a k tomu fakt, že když to neudělám dnes, samo to nemizí, prostě si to na mě počká, nikdo jiný to neudělá, a bude to ještě horší. Pak jsem se ale už vztekla, a rozhodla se, že aspoň jednu akci, třeba ten výlet na kole, si o víkendu dopřeju. Člověk se musí nějak nabít, aby mohl jet dál. A ono se to dá, i když se člověk musí vyrovnat s faktem, že doma to nevypadá pořád na návštěvu prezidenta, že nevyžehlené prádlo se prostě kopí, že děti se můžou obsloužit samy a já přitom nejsem krkavčí matka, prostě ten čas se dá najít, (třeba ne každý víkend, nebo ne celý den, ale dá) i když to občas vypadá že ne.
A k tomu vaření o nedělích, to mě taky někdy dost štve, všichni si užívají volna třeba u televize, a já celé sobotní dopoledne vařím s tím, že to má být i na neděli, právě abych pak už nemusela. Mám žrouty, tak se to občas sní už v sobotu, to ale už nedělní jídlo nevařím, jí se co dům dá, nebo udělám něco jednoduchého, nebo si občas taky na jídlo zajdeme. Když nejsou peníze, tak si někde na výletě na kole dáme třeba každý jenom polívku, a dojíme se rohlíkama, ale to není důvod abych se místo výletu celý den honila u plotny.
Všem, co tvrdí, že to nejde, bych chtěla vzkázat, ať to zkusí přehodnotit, jestli to že pracujou je opravdu uspokojuje je to v pohodě, ale jinak by se to určitě dalo nějak setřepat, i když, vím, snadné to není.

A ten nedělní rámus, to není pracovitost, ale obyčejná bezohlednost, a myslím, že na to už snad nějaké vyhlášky jsou. A jestli ne, doufám, že je brzo zavedou.