Re: hlídání

Jak to tady čtu, říkám si, je to problém, nechat si hlídat dítě někým cizím. Já jsem měla děti v sedmdesátých letech, během 15timěsíců dvě děti, jedna babička zaměstnaná, druhá nemocná. Když jsem bohužel musela na operaci, dítě 10 měsíců - a čekala jsem druhé, musela si vzít babička dovolenou. Nedovedla jsem si tehdy vůbec představit, dát tak malé dítě hlídat cizí osobě. Přesto, že jsem byla hodně mladá, 22 let, byla jsem možná příliš úzkostlivá. Ale taky to možná bylo tím, že dcera od narození do půl roku neustále plakala, musela jsme ji pořád chovat, nedokázala jsem si představit, že by někdo cizí měl tu trpělivost!!
Pak bylo dceři těsně nad dvacet, absolventka gymnázia, jela do Anglie, kde byla 3 měsíce, hlídala v rodině tři holčičky! Nejmladší byly tehdy 3 měsíce. Přesto, že neměla vůbec žádnou zkušenost s miminky, žádné pedagogické vzdělání, zvládla to bez problémů, akorát to bylo dost náročné na psychiku. Dostala se tam tedy na doporučení známého té rodiny, ne přes nějakou agenturu. Dnes má sama dvě miminka a protože studuje k tomu ještě vysokou školu a já pracuji, dětičky také hlídají různí lidé, tu někdo z rodiny, tu kamarádky, taky se mi to moc nelíbilo, když byly úplně malé, ale říkala jsem si, že je to pořád lepší, než hlídací agentura a někdo zcela cizí. Někdo prostě má nadání vycházet dobře s dětmi a někdo ne, nezáleží vůbec na vzdělání, někdy je mnohem lepší mateřský typ, žena z domácnosti než někdo, kdo na to má školy, to je ale asi každému jasné. Prostě se trefit při výběru. Hlavně někoho s velkou trpělivosti a láskou k dětem, protože nejhlavnější je právě ta trpělivost..