Re: mesto versus vesnice

Trochu podobně jako autorka jsem uvažovala po své zkušenosti au-pair v UK, protože mi přišlo, že děti absolutně neměly šanci být do 18ti let bez dozoru dospělé osoby - to mi přišlo "ukrutné" v tom smyslu, že si prostě nemohly tak nějak spontánně hrát a vymýšlet si...
A hle, pár let tomu a už je to v jisté míře i tady. Potud souhlas.
Jenže to idylizování vesnice je už fakt přehnané. Jak tady spousta lidí psalo, měli jsme sice "výběh" ale ostatní možnosti řekněme "společenského života" byly notně omezené, ať už dojížděním nebo potřebou prací na domě/zahradě. Já jsem zas byla celkem za opačného exota, že jsem 2x týdně dojížděla z naší vsi do města do hudebky. Ostatní spolužáci měli "volno" na poflakování na kole po vsi nebo byli v zápřahu. Ale třeba návštěvy kamarádů atd se moc nepraktikovaly, prostě buď jsme se slezli venku nebo šmytec. A partičkování, to je kapitola sama pro sebe. Buď jste bráni jako členové party nebo jste out - a protože jiná skupina dětí k dispozici není......... jak jednoduché. No a ten neutěšený nepořádek okolo většiny domů se mi nelíbil nikdy, vždycky jsem se divila že se těm majitelům samotným chce na to koukat. Jenže když dnes vidím druhou stranu mince - napulírované zahrady na které skutečně nikdo prakticky ani nechodí (jedna taková čtvrť "chudákov" tu je) - taky škoda slov.
Co jsem si z toho všeho pro sebe vybrala - nyní jsme v paneláku v menším městě - byla jsem šťastná jak blecha že jsme se dopracovali k vlastnímu bydlení. Teď pracujeme na vizi domek na blízké vesnici, představu máme že rozhodně u domu nesmí chybět stodola, ať už na věci technické nebo na zvířectvo, ale odmítám mít "dvorek pos..ný od slepic" jako tchán - takže uvidíme jak se nám to podaří naplnit. Les je přes malou silničku na kopci, zatím se jeví bezpečně, skály docházkové blízkosti.... uvidíme jak to bude dětičky brát. Ale povedeme je i ke sportu a jiným zájmům, aby si později mohly vybrat.