Re: opačný problém

U nás je situace trochu jiná. Bydleli jsme ve čtyřech v bytě 2+k.k., já s manželem v obýváku a dvě děti v druhém pokoji. Když dcera dospívala, začaly drobet problémy, s uklízením a vůbec si šli na nervy - tak jsme rozhodli, že kluk /17 let/ půjde bydlet k babičce. Ale pozor - nebyla to taková ta typická babička, která bude vnuka rozmazlovat, vařit mu atd.atd. Měl v jejich rodinném domku maličký pokoj,veškeré jídlo si opatřoval sám, větší prádlo tedy vozil k nám a drobné prádlo si pral sám, přesto, že měla babička automatickou pračku. K nám chodil na obědy o víkendu, tedy dost často.Rok jsem mu přispívala na jídlo a oblečení, v 18 letech začal vydělávat a přispívat babičce na bydlení. Byl na kluka velmi hodný a tichý, spíš zalezlý a četl si, než aby se někde veselil. Ale babička jakožto stará generace měla pořád nějaké připomínky, prostě byla z jiné doby - zdálo se jí, že by jí měl číst myšlenky, co má pomoci atd - místo aby mu to přímo řekla! Pak mi různě volala, on zase nevynesl koš atd.atd. No je fakt, že se měl rozhoupat dřív a začít si shánět jiné bydlení. Zdálo se mi, že je takový hodně dětský - i podle fotek ve 20 vypadal na 13... nakonec ho k tomu vlastně dohnala sestra, zcela jiná než on, aktivní, ambiciózní, takže spolu našli stavební firmu a přihlásil se - a nyní - díky bohu - má vlastní pěknou novou garsonku, kterou splácí. A je klid, má vlastní bydlení, dala jsem mu zachovalou starší pračku a koupila si novou, už si pere sám, koupil si žehličku, naučil se žehlit a začíná se i učit vařit..k nám na jídlo občas přijde, to ano, ale už mu neperu, nežehlím..takže v podstatě na jednu stranu "vypadl" od rodičů brzo, v 17 - a jak jsem psala rozhodně jej babička nerozmazlovala, ba přímo naopak, ale zcela samostatným se stal až nyní, kdy má vlastní byt a musí se o něj starat.