Re: Jde to ...

Milé dámy a rodiče malých dětí vůbec,
dovoluji si krátce reagovat do diskuse o účasti malých dětí na dálkovém a turistickém pochodu Praha-Prčice, ale i odjinud.
Jsem otcem dnes už slečen - 16 a 19 let, a také strýcem mj. synovce 21 let a neteře 18 let. Jsem nadšeným turistou - na PP mám letos 26 účastí ze 43 ročníků. Na rozdíl od mnohých jsou však pro mě PP jedním z mnoa pochodů ročně, nikoli jediným pochodem, kterého bych se ročně účastnil. Když byly mé dcery malé (asi do 6 let, stejně tak synovec a neteř), ani by mě nenapadlo se PP účastnit. Ne proto, že bych to i s nimi nezvládl, včetně kočárku, ale bych se účastnil jen pro tu účast, ale ty děti - a jako dospělý jsem zodpovědný především sám sobě, ale očekávají to i děti vůči sobě - by z takové akce nejspíš mnoho neměly. Od těch asi 6 let tu tehdy nejkratší trasu (Střezimíř) zdolaly bez problémů - pozor! pohybovaly se i během roku a nejen při turistice. Dnes je synovec fotbalista, neteř baskeťačka, dcery se právě zhlédly v břišních tancích.
Nyní, prosím, ještě pár postřehů. Ano, na některé trasy PP (i jiných pochodů) je omezena účast jen některým. Kdo jde nad 50 km, měl by se prkazovat lékařským vysvědčením o své schoponsto pochod zvládnout bez ohrožení svého zdraví. Trasa pro vozíčkáře je určena právě jen vozíčkářům - zde pořadatelé trochu podcenili některé spoluobčany. A to v tom smyslu, že od počátku považovali za vozíčkáře osoby zdravotně postižené. Takové osoby už nemají jinou volbu (bohužel budou i pochodu PP slepí, neschopni pohybu dolními končetinami atp.), zatímco my zdraví tu volbu máme: nemusím jít letos, půjdu za rok nebo za týden jinam. Proto pořadatelé vyšli vstříc této "určité skupině" a zcela výjimečně umožnili účast na trase krátké, zvlášť pro ně připravené - jistě nikdo do této skupiny by dobrovolně patřit nechtěl. Jak se dnes vzletně říká, je třeba se starat i o příslušníky menšin - ale je to prostě "jen" obyčejná lidská slušnost, výraz pomoci, vyjádření toho, že jsou našimi turistickými kamarády, i když nás neslyší, nevidí a nemohou s námi jít po svých. Jistě by nikdo s kočárkem na vozíčkářské trase vozíčkářům nepřekážel, ale kočárkář (ne to dítě v kočárku, ale ten rodič za ním)není vozíčkář - není osobou ZP, ZTP, ZTP/P.
Trasy pro cyklisty, pardon cykloturisty paradoxně nejsou prvotně pro ně, ale proto, aby byli uchráněni pěšáci a obě skupiny se netrumfovaly, kdo zrovna má přednost v chůzi či jízdě.
Každý rok se na webu pochodu PP opakují ve fóru žádosti, aby byly trasy velmi krátké - i pod 20 km a dokonce i jen třeba 10 km. Přátelé, zde holt musíme respektovat to, co nám pořadatelé připraví. Když si nevyberu trasu vhodnou pro sebe, jdu na jiný pochod. Vím, že jednou (pokud se toho stavu jinak dožiju) nastane rok, kdy ani tu nejkratší trasu PP nezvládnu - bude mi to jistě líto, ale chci věřit, že si nebudu stařičkou nožičkou vydupávat svoji trasu na 5 km dolů z Heřmaniček do Prčice.
Děkuji těm tuším asi dvěma nebo třem přispěvatelům, kteří upozorňují, že během roku se konají i další turistické akce - ano, pochodů je několik set, číslo se blíží, pokud už nepřekonalo, tisícovku. Mrkněte na www.kčt.cz a zde na odkaz Kalendář akcí. Pochody jsou označeny legendou (21 různých vysvětlivek)a tak například jde o vysvětlivky, že jde o pochod turistiky mládeže, rodinné turistiky, o akci Toulavého Náprstka apod.
Když jsem s pochody v roce 1977 začínal, byl za hlupáka považován ten, co nešel padesátku nebo aspoň pětatřicítku, dnes jsou za divné považováni ti, co právě chodí trasy třicet, padesát či jako na PP tu semdesátku. Jsem spolupořadatelem čtyřech stálých a letos jednoho mimořádného pochodu a snažíme se vždy připravit trasy pro všechny, proto máme trasy třeba pět nebo sedm, ale i padesát nebo sto kilometrů. Mohu i třeba nesouhlasit, že pořadatelé PP krátké trasy nechtějí dělat, ale vždy budu hájit jejich právo si takto svůj pochod zorganizovat - je to jejich nabídka mně a nám ostatním a je jen na mně, a ostatních, zda tu nabídku přijmu (vyberu s v ní), či
nikoli.
Mějte všichni hezký den i celý rok!