Re: trapeni ditete

A co Ti v tom brani, "netlacit na pilu" jeste dyl. Ty jako matka prece nejlip sama vis, jestli Tvuj syn je (promin za to slovo) normalni. Vidi, slysi, chodi, reaguje, smeje se, place atd. To jsou reakce normalniho ditete.
Ja osobne si myslim ( z vlastni zkusenosti s mym synem), ze ta skolka by nevadila kazdy den, mozna by jste byli prekvapeni, jake by zacal delat pokroky. Vis, jestli chodis do materskeho centra (nevim, jak to tam chodi, jestli je to na zpusob skolky atd.), tak soudim, ze tam budou pokazde jine deti, nebo mozna par stalych, ostatni se stridaji. Ve skolce ci v jeslich (nevim, jestli jeste dneska existuji) jsou stale ty same deti a casto mezi sebo souperi o misto, o hracky, o prizen ucitelky atd. A kdyz to nejde jinak, tak se musi ty deti mezi sebou navzajem dohodnout - jakymkoliv zpusobem, a jeden zpusob je rec. Kdyz to neumi (jao muj syn), proste zacne podle sveho. Kdyz uvidi, ze se mu bud deti smeji, ze neumi mluvit, nebo ze na to nikdo nereaguje, zkusi ze sebe dostat neco jineho a casem se bude zlepsovat. Nepisu o tom proto, abych vypadala chytra, ale proto, ze jsem tuhle zkusenost zazila se svym vlastnim synem. Kdyz byl se mnou doma, snazila jsem se s nim mluvit porad, cetli jsme si (vlastne jsem cetla ja jemu), prohlizeli obrazky,hrali si, chodili ven na piskoviste mezi ostatni deti.
Ale porad nic. Syn totiz vedel, ze ja jsem porad nekde kolem a tudiz na mne spolehal (hlavne na tom piskovisti). Kdyz neco chtel rict atd. automaticky prisel za mnou a svou hatmatilkou si to rekl. No a ja jsem pak musela prekladat. Kdyz byl ve skolce, musel to delat sam a zacal mluvit.
Nevim, jestli v tom materskem centru jsi s nim. Jestli ano, tak na tom mozna budete stejne jako ja a syn, tzn. ze on vi, ze si porad nekde na blizku a nesnazi se.

Ale moje rady neber jako ze jenom ja mam pravdu. Opravdu pisu pouze ze sve zkusenosti. Pisu je jen pro srovnani.

Mam dve deti ve veku 19 a 16 let, starsi syn zacal chodit v 9 mesicich, mluvit zacal ve dvou letech, od 1.5 roku nemel pleny (mel Dg. abnormalni hyperaktivita, nesoustredenost - mozkova dysfunkce), mladsi syn se poprve postasvil v postylce, kdyz mu byl skoro rok, chodit zacal az nekdy kolem 1.5 roku, pleny jsem mu davala az nekde do dvou let a mluvit zacal az po trech letech.(jeho Dg. lynfangioma colli giganteum, hypoplasie prstu pr. ruky, mentalni retardace - dysfunkce).
A dnes? Jsou to krasni, zdravi a sikovni kluci, kterym nic nechybi.

Takze ja bych byt Tebou klidne pockala, vzdyt nikam nespechate, nech tomu volny prubeh, Tve dite ma furu casu a cely zivot pred sebou.
Holt, nekdy ta priroda toho nadeli vice, nekdy mene, tam kde ubrala, nekde naopak nadelila. Zkus si spise vsimat, v cem Tvuj syn vynika, co ho bavi (napr. rad kresli, rad neco montuje a rozebira, rad neco napodobuje - treba tebe, kdyz neco delas atd.) a podle toho pak jednej. Mozna prave tak se Ti podari prolomit tu zed, ktera stoji pred nim a on ji porad nemuze prelezt.

Drzim Ti palecky.