Re: Chtěla bych to zažít

Ačkoliv nebydlím v Británii narozeninové oslavy pořádáme každoročně. Ne,že bych o to já tolik stála,ale nějak nedokážu dětem říct,že nic nebude. Za tu jejich radost to stojí.
Příprava na oslavu u nás probíhá na několik etap. Děti pořád škrtají a přidávají děti na seznam a já vymýšlím doma pozvánky. Když už je konečná verze rozdáme dětem s instrukcí,že mají rodiče potvrdit účast. To proto,abych neměla málo nebo naopak moc odměn,jídla atd.
Zažila jsem několik druhů oslav. U McDonalda, Na bowlingu(pro syna 10),v pronajatém školním klubu i doma. Pokaždé je to stejné.
Po oslavě to vypadá jako,když tudy proběhl uragán,ale děti odcházejí spokojené a moje děti pyšné na to,že právě oni jsou na chvilku hostitelé.
Každé dítě si domů odnáší vyhrané bonbony,tužky,píšťalky aj. blbůstky. Vždycky dbám na to,aby měli všichni stejně a tajně naddržuji těm,kterým to nejde,aby měli stejně jako ti šikovní.
Oslava je taky většinou na ty dvě hodinky,ale zpravidla se nikomu ještě domů nechce.
No a co jíme. To je jednoduché. V obchodě koupím bylinkové bagetky,nakrájím zeleninku,udělám ovocné fondy,nasypu chipsy a pop corn připravím dortík a nikdo si nikdy nestěžoval,že by mu nechutnalo. Vždycky zmizí téměř všechno.
No a co nesmí chybět to je jasné dětský šampus na přípitek.

Je s tím spousta práce,ale jak jsem řekla stojí to za to. No a jestli dítě přinese nebo nepřinese dáreček neřešíme stejně jako hodnotu dárku. Holavní je,že se všichni pobaví a mají na co vzpomínat.