profi pěstounská péče

Jsem taky pěstoun, s aktivní účastí bio rodiny. Zcela upřímně říkám, že bych měla život jednodušší, kdyby mě rodina mých dětí nesledovala ostřížím zrakem a nemusela bych navíc řešit potíže vyplývající z rozdílů, který bio rodina dělá (asi logicky) mezi našimi bio a přijatými dětmi. Ale to je můj problém, s nímž se musím poprat sama v sobě, není to problém našich dětí.

Takže teoreticky jsem profesionální pěstoun, byť není péče o naše děti mou profesí. Fakt by mě ovšem zajímalo, co se tím profesionálním pěstounstvím v reálu, nikoli teoreticky, myslí. Natama začala profesionální pěstounství prosazovat před pěti, šesti lety, dnes často tento pojem slyšíme.

Opravdu nechci být profesionální pěstoun v pojetí, které nám předkládají, mám z toho osypky. Holt jsem asi sobec, své děti, přijaté i porozené, miluji stejnou láskou a naše děti si ji projevují vzájemně a já jsem na to pyšná.

Asi si umím představit profesionálního vychovatele, který si dokáže udržet od přijatých dětí odstup. Otázkou pak je, jak přijaté děti, které trpí obrovskou nejistotou, proč je nemilují vlastní rodiče, takový odstup zvládnou.

Nedokázala bych to a hlavně nechci. Takže naprosto souhlasím s tím, co tak krásně napsala Maceška. Jsem máma svých dětí, a to, že právně pěstoun, je mi úplně jedno.