Re: Určitě rodiče

Madelaine, od včerejška přemýšlím, jak odpovědět. Jedině snad - že nevím. Nemůžu vytvářet teorie o někom, koho neznám jinak než v roli, kterou prezentuje světu.
Rok kohouta čtu teď. Nemám Tereze Boučkové za zlé její rozčarování, kdoví, jak bychom žili my život v její kůži - teda my bychom nikdy nebyli v její kůži každý žijeme svůj život po svém, neopakovatelně... ale mrzí mě, že vše prezentuje jako zkušenost, které se prostě žádný náhradní rodič nevyhne (mám na mysli pasáž, kde píše o dětech Slámových, resp. o filmu Štěstí: Jestli režisér svůj vlastní příběh vydrží, scénárista pozná, v čem byl jeho filmový příběh falešný.)
Kvůli nešťastnému příběhu Terezy Boučkové je teď dvojnásob důležité, abychom my méně slavní adoptivní a pěstounští rodiče přinášeli svědectví o tom, že NEJSOU VŠECHNY DĚTI PŘEDURČENY. Znám rodiny, kde je několik dětí z nejrůznějších kořenů, a všechny prima