vzpomínka na totáč

Příspěvek mě vrátil 22 let nazad, kdy manžel přivezl synovi pistoli na kapslíky ze Sovětského svazu. Manžel byl v SSSR služebně, peněz dost, avšak co koupit v zemi sovětů, když obchody zely prázdnotou. Tak tedy hračku, nic než pistole neměli. Tak tedy pistoli. Pistole zakoupena, vložena do kufru jen tak, v SSSR se zboží nebalilo... Letiště - prohlídka- dotaz što u vas v čemodaně - krátký pohled statné důstojnice a bylo. Statná ručka uchopila pistoli a vystřelila. Okamžitě přiběhli vojáci, na manžela se vrhli s dotazy - što slučilos a než se manžel podruhé vzpamatoval, sápali se po zbrani. Avšak přeci jenom to byli profici a poznali, že jde o hračku, zvolali maladěc a smáli se. Pistolku poté zabavili a pečlivě uložili u kapitána. Manžel si ji převzal až v Praze. Syn směl střílet pouze po předchozím upozornění a s otcem - kapsliky dělaly rámus a mě to vadilo. To, že jsem byla proti a prosazovala antimilitaristickou výchovu je asi jasné. Proti očekávání byly kapslíky mimořádně odolné a funkční asi 2 roky. Pak syn došel k závěru, že si koupí nové v prodejně Čajka, ale naštěstí je neměli. No a pak z toho vyrostl a více ho zajímala francouzská literatura a herečky. Na počítači obvykle hraje NHL nebo provozuje sjezdové lyžování, pokud tedy nepíše eseje a ročníkové práce...
A pistole se doma někde propadla