zbytečné nervy?

Ahojky gratuluji k zdravému miminku!Je hrozné čím jste si s mužem prošli, ale nakonec to všechno dobře dopadlo ve znamení přísloví není důležitá cesta ale cíl:) je skvělé že jsi se rozhodla donosit mimi stůj co stůj i s vadou.já ze své rodiny vím jaké to je babička se stará o postiženého syna.velmi se mu věnuje.přes svou diagnózu toho velmi dokáže a navíc příštírok mu bude 55 přestože hned po narození říkali že max do 12ti a končí.a že homá dát do ústavu.všichni ho bereme jaký je.nejhorší na tom je že přes veškerou péči rodičů a "plnohodnotný"!šťastný život přijde okamžik kdy ta matka zemře a "dítě" putuje do ústavu.kde ho napíchaj oblbovákama nemaj na ně čas a většinou takto postižený velmi rychle chátrá a umírá.nebo prostě je to žijící mrtvola nikoho nezajímá a daj mu najíst léky a nazdar.to je druhá stránka věci.velmi obdivuju lidi kteří se dokážou starat o jakkoli postižené děti.klobouk dolů.ty co je dali do ústavu od malička těm taky nic nevyčítám prostě nebyli natolik silní.každej jsme jinej.nejsem bůhvíjakej odpůrce potratů a v konečný fázi je lepší když ženská dítě nechce jde na potrat do 12týdne než když ho pohodí u popelnic nebo si ho nechá a vychová z něj duševního mrzáka.takový děti jsou chudáci.
my jsme plánovali že děťátko počneme v lednu že počkáme až se tělo vyčistí z antikoncepce.akorát v říjnu si nás drobek sám našel.moje první reakce byla hrozná najednou mě ten první den přepadla strašná panika strach z odpovědnosti tkaový úvahy o jeslti máme dost peněz kde budem bydlet a jestli budem dobří rodiče apod.druhý den to bylo jiné.ráno už byl koblížek můj navždycky koukala jsem na netu jak dělají potraty jen tak pro zajímavost po shlédnutí něčeho tak nechutnýho se mi udělalo zle.
my to taky neměli lehké.nejdřív mi bylo indikováno mimoděložní těhotenství.(docent kterej učí na univeristě mě poslal suše na potrat.běžte si k apolináři tam vám to odpoledne vyberou!!!!!)hovado,krypl,parchant.naštěstí paní na přijmu u apolináře byla jiná.hodná. příjemná chápavá.já byla omlouvám se v prdeli bulela jsem jako kráva musel být na mě pohled:)na karláku nefungovalo metro a já šla apolinářoj pěšky v dešti ani jsem nevěděla kde to je.táhla jsem bundu po zemi a brečela, celý tělo nechtělo,bránilo se tý myšlence že odpoledne bude zle.když mě ta paní viděla udělala mi znova ultrazvuk.a miminko bylo zachumlaný v děloze.tam kde mělo.!!!!!!!jeden z nejhorších dnů mýho života.málem mě klepla pepka,nevím jestli tím stresem nebo úlevou ale srdce mi bušilo jako hrom.když jsem přišla domů měla jsem tlak 165/110.třeštila mě hlava.kvůli dementnímu docentovi jsem klidně z toho stresu mohla potratit.ale v tu chvíli jsem věděla že jsem dobrá matka, že toho koblížka bláznivýho miluju tak že ho nikdy nedám.
bohužel v době početí jsem brala antibiotika následovala genetika ta doba než nás vzali pak další měsíc než v databázi našli že léky co jsem brala během 14ti dnů od početí nevadí.(uf) další dva měsíce strachu.pak to bylo dobrý do toho jsme se stěhovali z prahy pryč a byli jiný starosti,jestli nám daj hypotéku jak manžel v nový práci apod.ve 4tým měsíci mě trochu bolelo v krku a zašla jsem k obvodní ta mi poradila kloktat šalvěj udělala testů jak blázen z krve a našla že mám zvětšenou štítnou a sníženou funkci.hustý.na ultrazvuk kterej měl potvrdit nebo vyvrátit šíři poškození štítný mě vzali až za měsíc přestože jsem je prosila jestli by to nešlo co nejdřív. prý nešlo.nazdar.a gyndař novej tady kde jsme přestěhovaní,přestož ejsem měla rizikové kvůli těm práškům jediný co tak miminku měřil jen obvod hlavy.místo aby vážilo 255 tak vážilo 130.toho jsem si všimla až doma.tak jsem tam druhý den šla a on ať se z toho neposeru že to je tím že nezadal do programu k ultrazvuku délku kostrče a tak že prostě to hodilo odhad jen podle hlavy.ale že on to tam blbě vidí.hm.fajn.a ještě řekl že se sníženou funkcí se roděj dementi.fakt díkes.super.bulela jsem doma že budu mít hloupý dítě.ale pak jsem se naštvala na všechny a všechno tak jsem si řekla že holtu bude pomalejší ale já ho budu milovat a budu se mu věnovat jak nejvíc to jde a že to spolu přeperem.konečně jsem se dočkala ultrazvuku štítný žlázy.bylo to ok jen nějaká zvětšená uzlinka.super doktor mě tam ujistil že je to vlivem těhu hormonů a že je velmi pravděpodobné že jsem před otěhotněním problémy neměla,talže to bude ok. pak už to až na laxní přístup mého gyndaře šlo.ve 32týdnu koblížek nebyl otočenej a dr zas ať se nepotentuju.bohužel v naší porodnici maj děsnej přístup a nechávaj děti rodit tak dlouho až jsou mrtvý.mojí sestřence takto zabili 4,5kg holčičku jen proto že byli líný jí udělat císaře přestože bylo jasný že takhle hubená ženská takovýho macka neporodí.tak jsem se vetřela do HK.tam to bylo super ujala se nás dr ilona zimmerová a vše bylo jinak mimi se nakonec otáčelo furt takže jeden týden byl nohama a jeden hlavou nakonec jsme rodili cs.přestože mi špatně napíchli spinál a mám boelsti zad doteď dvě plotýnky v háji a pohmožděný obratle.jsem šťastná že jsem rodila tam.u odborníků který mají srdce a pochopení.a říkala jsem radši ať mě rozřežou než aby se mýmu prďolkovi něco stalo.nepila jsem čaj kafe nejedla žádný "škodlivý" věci celejch devět měsíců a tři měsíce před tak jsem nechtěla aby se při porodu něco zkazilo.a bez této paní doktorky by jsem tohle nedokázala.nikdy jí nepřestanu bejt vděčná za to co pro nás udělala.
takže naše miminko dvakrát posílané na potrat osouzené mým EXgynekologem k debilitě a o kterým říkal že je holka,je nakonec krásný zdravý velice chytrý veliký chlapeček kterýho miluju a i díky ttěm peripetiím s jeho příchodem si ho vážím každý den děkuji za to že ho mám.je mu rok má 16 zoubků říká už 25slov a je šťastnej spokojenej,stále se usmívá a ani nepláče,jen když mu dojde papání:)