Spát se nemusí, spát se může

A tak existují dlouhodobí či krátkodobí spáči, děti, jejichž spánek trvá dlouhé hodiny, zatímco jiné jsou málem po několika minutách spánku fit. Není neobvyklé, že některý pětiletý předškolák potřebuje svoji pravidelnou polední siestu a v jiné rodině se dvouleté batole po obědě nezabere do spánku už ani náhodou. Obecně tedy platí, že dítě, které je během dne aktivní a plné života, spí zřejmě dostatečně.

Jak tedy děti uspávat? Někteří rodiče preferují přesný časový režim pro ukládání potomků ke spánku. Jiní vyčkávají až jejich ratolest projeví známky ospalosti. Každá z těchto metod má své výhody i nevýhody. Kde se to daří, jsou jistě pevně stanovené hodiny pro všechny velkým ulehčením. Některé děti se bez větších obtíží přizpůsobují určitému dennímu rytmu a bývají pak v obvyklý čas již unavené. Pro jiné je naopak „odchod do hajan“ často předehrou k nepříjemným večerním scénám. Rodiče chtějí svým dětem pomoci tím, že jim nabídnou nějakou „věc“ k usínání, a doufají, že tak prospěli dítěti i sobě. Opak je pravdou. Dítě pak usíná pouze s lahví v ústech, nebo za nepřerušovaného pochodu po bytě v mámině či tátově náručí či s oběma rodiči po pravoboku a levoboku ve vlastní posteli.

V kolik hodin by mělo dítě již „tvrdě“ spát, bývá další častou otázkou. Ale žádný člověk nespí od večera do rána stejně kvalitním hlubokým spánkem a ani u dětí tomu není jinak. Fáze bezesného hlubokého spánku jsou vystřídány spánkem mělkým, bohatým na sny. V mezidobí, než se opět ponoříme do spánku hlubokého, na pár okamžiků slabě procitáme. My dospělí pak zpravidla koukneme na hodiny, nasloucháme krátce hučení větru či pravidelnému oddechování kolem nás, otočíme se v posteli na druhou stranu a spíme dál. Ráno si z těchto nočních probuzení nepamatujeme vůbec nic. Některým se v těchto momentech promítají starosti příštích dnů, a pak je další usínání složitější. Také malé dítě se během noci několikrát krátce probouzí. Zda potom volá, pláče či znovu samo usne, závisí na tom, zda je tomu přivyklé. Pokud večer usíná s lahví, opět se své lahve dožaduje, pokud k usnutí potřebuje matčin prs či otcovo rámě, je zřejmé, že tomu nebude jinak ani v noci. Jediným východiskem je naučit dítě usínat bez těchto „pomocníků“ a to tak, aby usínání nebylo nepříjemnou událostí dne pro obě zúčastněné strany. Rodiče by měli vědět, že nové koncepci v uspávání nepřivykne dítě ze dne na den. Změna představuje pro dítě nejistotu, a proto je třeba mu poskytnout dostatek času. Většině dětí pomáhá ke klidnému uložení se ke spánku pravidelný každodenní rituál zahrnující mytí, čištění zubů, převlékání do pyžámka, odchod do postýlky s pohádkou na dobrou noc, pohlazením a pusinkou na to správné místo či se zašeptáním „dobrou noc, můj broučku“. Tato monotonní pravidelnost dává dětem pocit, že vše je v naprostém pořádku a nic je proto nemusí vyrušovat v jejich pokojném spánku.

Starší děti mají ještě jiný motiv pro to, aby nemusely večer samy usínat v posteli. Mají obavy, že svou nepřítomností propásnou něco zajímavého v obývacím pokoji. Zde smějí rodiče ve svém vlastním zájmu stanovit určité hranice. Pravidla, která nejsou pro dítě těžko dodržovatelná, protože mu poskytují ještě dostatek svobody. A tak zatímco vy můžete v klidu ve vedlejším pokoji relaxovat, děti si smějí ještě při svitu lampičky ve svém pokoji potichu číst, prohlížet obrázky nebo poslouchat kazetu a je na nich, kdy světlo zhasnou. A pokud je spánek překvapí dřív, než stačí zhasnout, uděláte to pak za ně později vy.