Tříletá prohlídka očima pediatra

V systému naší zdravotní péče je každé dítě sledované svým obvodním dětským lékařem až do 19 let. Sledování spočívá v tom, že se pravidelně každé dítě zve na tzv. preventivní prohlídky. Do roka života je dítě sledováno intenzivně. Po jednom roce – kromě pozvání na očkování – je každé dítě zváno jednou za dva roky na preventivní prohlídku.

Při ní se dítě váží, měří, kontroluje se jeho fyzický i psychický stav – jak vidí, jak mluví, měří se krevní tlak, vyšetřuje se zrak i moč. Zároveň je velmi důležitý pohovor s rodiči o jejich zdravotním stavu ve vazbě na dítě, o výchovných problémech apod.

První prohlídka, o které se dá říci, že při ní již spolupracuje většina dětí s lékařem a sestrou, je právě ve třech letech. Je to i zlom v sociálním vývoji dětského jedince. Děti v tomto věku většinou nastupují do mateřské školy, zvykají si na jiný režim, musejí se naučit větší samostatnosti.

Vzhledem k tomu, že většina dětí zná svého lékaře od malička, nebývá velký problém dítě při tříleté prohlídce vyšetřit. Najdou se sice jedinci, kteří zatvrzele mlčí, nechtějí spolupracovat, v nejhorším případě se nenechají ani vyšetřit. Je to ale jen malé procento dětí, které za to většinou nemohou, neboť takové chování může způsobit přístup rodičů. Dětem se nemá nikdy lhát ve smyslu „pan doktor ti nic neudělá“. I malým dětem je třeba říci, co se bude dít, vysvětlit nutnost očkování i vteřinovou bolest při píchnutí.

Vhodná motivace

Ze své zkušenosti vím, že i zatvrzelí jedinci jsou přístupní pochvale za své dovednosti, vhodné je děti motivovat i malým dárkem po splnění žádaného úkolu (po určení barev dostaneš obrázek, omalovánky, vitaminový bonbonek či nějakou drobnost). Děti jsou rády chváleny, rády ukáží, co umějí. Důležitá je i klidná atmosféra při prohlídce. Pokud vidíme, že se dítě bojí, je vhodné seznámit ho se vším, co se bude dít, nabídnout nějakou hračku, knížku a zatím si promluvit s rodiči. Když dítě vidí, že maminka nebo tatínek si klidně povídá s přítomnými osobami, ztrácí strach.

Je pravda, že u dětí, které mají za sebou nepříjemnou zkušenost s bolestí (lékařské zákroky, úraz, pobyt v nemocnici apod.), je někdy svízelná spolupráce. Musíme však chápat, že mají strach a toho je potřeba je zbavit. Někdy je nutné prohlídku alespoň částečně zopakovat. Když dítě pochopí, že se mu při návštěvě u lékaře nestalo nic hrozného, při další návštěvě je již klidnější.

Hodně dětí se ale i stydí, nechtějí mluvit nahlas, a tak je třeba zapojit do spolupráce rodiče – např. řekneš mamince, co tu vidíš, a tak se to dozvíme i my. Obecně se dá říci, že děvčátka bývají ve třech letech sociálně zralejší než chlapci. Lépe mluví, lépe spolupracují. Je to biologicky determinováno a všeobecně známo. Někdy se děti bojí přístroje, kterým se měří krevní tlak. Malým pacientům proto říkáme, že jim budeme měřit, jak mají velkou sílu a že se sami mohou dívat, jak je ta síla vidět (pohyb rtuťového sloupce zaujme skoro každého).

Někdy se stane, když dětem měříme tzv. zrakovou ostrost (z určité dálky musejí jedním a potom druhým okem identifikovat obrázky jako srdíčko, kostičku, kroužek, stoleček apod.), že neumějí symboly správně pojmenovat. Takové děti si zveme s odstupem znovu a doma mají rodiče za úkol děti symboly naučit, aby bylo možno zrak opravdu vyšetřit.

Pocit důvěry

Pokud se objeví nějaký problém a je třeba provést další vyšetření, je třeba s tím seznámit podrobně rodiče, ale říci to i dítěti. Je třeba zásadně sdělovat pravdu a najít formu, která bude pro daného jedince únosná. Zásadně nedoporučuji situaci zlehčovat ani přehánět. Pokud máme podezření na nějakou závažnější poruchu, která by mohla nepříznivě ovlivnit stav dítěte, je třeba probrat situaci nejprve s rodiči, potom s dítětem. Je dobré také vědět, že ve třech letech se děti neočkují (pokud se nejedná o nějaké speciální očkování zvolené rodičem), takže strach nemusejí mít ani děti ani rodiče.

Ze svých zkušeností vím, že prohlídka ve třech letech patří k nejradostnějším, neboť děti recitují, zpívají, ukazují, co umějí, mají radost ze svého úspěchu, z naší pochvaly – a tím vším se navozuje pocit důvěry pacienta i jeho rodičů k lékaři, a to je velmi důležité. Pokud pocit důvěry existuje, můžeme počítat i do budoucna, že se nám podaří řešit další problémy, které přicházejí s vyspíváním, pubertou a ranou dospělostí.

Již ve třech letech je také důležité, aby děti pochopily, že prohlídky jsou ne proto, aby jim bylo ubližováno, ale naopak – a že je také nutné, aby se o svůj zdravotní stav zajímaly. A platí to samozřejmě i pro rodiče. To, že dítě prohlédneme, vyšetříme, ptáme se na věci, které mohou být třeba i nepříjemné, děláme jen proto, abychom komplexně posoudili zdravotní stav a děláme to pro zdravý vývoj dítěte. Naprostá většina rodičů to chápe a dobře spolupracuje. Jsou bohužel i takoví, kteří tuto péči zanedbávají. Škodí tím ale pouze svým dětem a potažmo i sobě.

Autorka je praktická lékařka pro děti a dorost.