Pohledy na sexuální výchovu předškolních dětí

Podíváme se na některé významné aspekty sexuální výchovy, které nám pomohou na výše uvedené otázky najít odpověď. Co tedy rozumíme sexuální výchovou dítěte? Sexuální výchova by měla v současné době představovat dlouhodobé, záměrné, cílevědomé a systematické působení na dítě, které ovlivňuje formování jeho osobnosti v otázkách rodiny a lidské sexuality.

Fakta a postoje

Sexuální výchova není jen výchovou k mezilidským vztahům, ani nepředstavuje pouze proces předávání poznatků z fyziologie a biologie člověka a jeho reprodukce, ale musí být pojímána komplexně. Tento pohled potvrzují např. slova Oldřicha Pšeničky, který tvrdí: „Jedině taková sexuální výchova je správná, která zahrnuje celou problematiku. Okleštěnou sexuální výchovu, redukovanou pouze na fakta a techniku, je nutno odmítnout – protože reprezentuje pouze povrchní vědění, protože je pouhou informací bez hlubšího pochopení věci samé.“

Sexuální výchova tedy nezahrnuje jen předávání faktů, nýbrž musí zahrnovat postoje k sexuální morálce, podporovat osobnostní autonomii i učit schopnosti uspokojit sexuální potřeby. Dítě musí získávat subjektivně i společensky žádoucí vědomosti, postoje a chování z nejširší oblasti sexuálního chování.

Sexuální výchova dítěte probíhá v rovině poučení, vzoru a vztahu. Rovinu poučení představuje linie rozumová (nejzákladnější informace, vědomosti, dovednosti, návyky), rovinu vzoru linie sociální (vztahy, zkušenosti, vzory, sociální učení prostřednictvím napodobování) a rovinu vztahu linie citových vztahů (kvalitní citové zázemí a vztahy mezi lidmi). Jednotlivé roviny je třeba vzájemně propojovat, nemohou existovat izolovaně, nelze žádnou vynechat. Citové vztahy dítěte tvoří základnu, na kterou navazují jeho vzory chování a pak tyto modely chování jsou pilířem pro získávání sexuálního poučení.

Předškolní dítě se ptá

Předškolní věk je období velmi dynamické, ve kterém si dítě nachází své místo v rodině, tvoří si vlastní identitu a vstupuje do kontaktu s vrstevníky, navazuje a rozvíjí společenské vztahy, osvojuje si normy chování a zapojuje se do her. Je třeba si uvědomit, že základ vědomostí nezískává dítě nějakým poučováním, ale především svou vlastní zkušeností. Dítě potřebuje „mít vše jasné“ a nechápe to, co je pouze popisováno slovy bez možnosti vlastní zkušenosti. Typickou činností dítěte v tomto období je hra a charakteristickou vlastností je zvídavost.

Dítě má za sebou již poměrně dlouhý vývoj řeči a jeho slovní zásoba závisí na zkušenostech, rozumovém vývoji i na prostředí, ve kterém žije. Dítě by mělo mluvit zpravidla ve větách a umět se srozumitelně vyjadřovat. Dítě by mělo znát názvy běžných předmětů i činností, ale v tomto období existuje ještě mnoho slov, které přejímá od dospělých, aniž by jim rozumělo.

Dítě předškolního věku přichází tudíž i s celou řadou otázek se sexuální tematikou a čeká na uspokojivou odpověď. Mezi nejčastějšími otázkami bývají zejména ty, které jsou zaměřeny na vznik života (např. Jak jsem k vám přišel? Kde jsem se u vás vzala? Jak jsem se narodil? apod.) a rozdílnost pohlaví (např. Proč holky nemají pindíka jako já? Proč při čůrání sedím a kluci stojí? apod.). Vedle zájmu o své tělo a vznik člověka se děti zajímají též o tematiku nahoty (např. Mami, proč se už se mnou nekoupeš? Proč nechodím do bazénu nahá? apod.) nebo soukromí (např. Proč se zamykáte v pokoji? Proč musím klepat, když jdu do pokoje? apod.).

Děti zkoumají své tělo

Kromě toho, že se děti předškolního věku ptají na to, co je zajímá z oblasti sexuality (soubor vlastností, jevů a aktivit vyplývajících z rozdílu pohlaví), zkoumají s oblibou a bez studu své i cizí tělo a se zájmem i sexuální chování zvířat. Jejich zájem o vlastní tělo se promítá ve hře „na doktora“, pozorováním rodičů v koupelně, hraním si s genitáliemi či porovnáváním částí těla svého s jinými (často s vrstevníky).

Přirozená dětská zvídavost může vést k masturbačním aktivitám, které v tomto věku nevyjadřují vazbu k sexualitě, spíše znamenají pro dítě příjemný pocit a zpravidla neoznačují nic výjimečného. Je třeba podotknout, že tyto výše uvedené projevy jsou přirozenou součástí vývoje dítěte a vedou k uvědomění si vlastní identity (totožnosti). V tomto období se děti také často „zamilují“, což je projevem citu (nikoliv vztahu) a o lásce hovoří bez studu. Zajímavý je dětský slovník, kterým dítě disponuje v oblasti pojmenování zejména pohlavních orgánů či částí pohlavního ústrojí (např. pindík, ptáček, pytlík, prcinka, pipinka, lulinka apod.).

Je třeba si uvědomit, že dítě starší (v období mladšího školního věku) už tak nechrlí otázky spojené se sexuální tematikou jako předškolák. V tomto věku se už často rozmýšlí, má-li otázky týkající se sexuality (soubor vlastností, jevů a aktivit vyplývajících z rozdílu pohlaví) vyslovit či nikoliv. Odborníci tvrdí, že v šesti letech se u dětí vyvine „signál“, který je varuje před tématy, chováním apod., jež dospělí považují za nepříjemné nebo dokonce za nepřijatelné. Pak děti raději neříkají nebo nedělají věci, které by jim mohly způsobit nepříjemnosti. Pokud se děti neptají, neznamená to, že je tato problematika nezajímá. Dítě může být zvědavé na řadu věcí spojených se sexualitou, ale nemusí svůj zájem vyjádřit slovně.

Řada odborníků poukazuje také na fakt, že předškolní věk u dětí představuje sexualitu jako „klidovou“ po biologické i psychologické stránce. Není ovšem vyloučeno, že se dítě nesetká se sexuální tematikou také z jiné sféry svého života např. prostřednictvím médií (zejména televize a rádia), případně internetu, reklam, knih a časopisů. Tyto zdroje mohou poskytnout dítěti nejen množství nejrůznějších obrazových, a pokud dítě už umí číst, i textových informací, ale i motivy k napodobování hrdinů. Není třeba připomínat, jakou roli by v těchto případech měli hrát rodiče a vychovatelé, kteří se spolupodílejí na výchově dítěte.

Obsah sexuální výchovy

Mezi základní tematické okruhy lze zařadit: vznik života a narození dítěte, vztahy mezi mužem a ženou (partnerství, rodičovství), rozdíly mezi pohlavími po tělesné, psychické i sociální stránce, citové a sociální vztahy mezi lidmi (kamarádství, přátelství, vztahy v rodině), soukromí člověka a přirozený stud, péče o vlastní tělo a jeho čistotu. Rozhodně se doporučuje upozornit dítě na možnost nebezpečného chování některých lidí vůči dětem (týrání, sexuální obtěžování a zneužívání a jiná nebezpečí).

Uvažujeme-li o obsahu sexuální výchovy z pohledu jednotlivých rovin, pak lze rozdělit obsah podle linií následovně:

• Rozumová linie (rovina poučení) – přiměřené informace o odlišnosti obou pohlaví, o narození a vývoji před narozením, o ochraně před nebezpečným chováním některých dospělých, představa o fungující rodině a zásoba vhodných pojmů pro získané poznatky.
• Sociální linie (rovina vzoru) – vzory partnerského a rodičovského chování pro přijetí podle nápodoby, přijatelná komunikace v oblasti sexuální tematiky, základní sociální i hygienické návyky, rozlišování chování lidí v různých prostředích.
• Linie citových vztahů (rovina vztahu) – rodina jako zdroj lásky, bezpečí a pomoci, citlivé vnímání druhé osoby, pocit přirozeného studu, komunikace s vrstevníky i dospělými.

Uvedené možnosti okruhů pro sexuální výchovu dětí předškolního věku jsou jen vodítkem. Je jasné, že definitivní závěry o obsahu sexuální výchovy těchto dětí nejsou dané. Z pohledu předškolního dítěte mohou tvořit obsah sexuální výchovy ta témata, na která si už dítě dokáže samo odpovědět a kterým už rozumí.

Existuje řada publikací, které přinášejí různé okruhy v rámci možného obsahu sexuální výchovy. Liší se i pohledy na obsah sexuální výchovy u odborníků z řad lékařů, psychologů i učitelů. Záleží pouze na rodiči či vychovateli, do jaké míry bude schopen a ochoten odpovídat na otázky dětí, ale rozhodně by je neměl nechat bez odpovědi!

Stojí za to se zamyslet nad myšlenkou Radima Uzla: „Nejčastější rozpaky vznikají z obavy, že bychom toho mohli dítěti říci příliš mnoho a příliš brzy. Tento strach je samozřejmě zbytečný, protože dítě přijímá pouze informace, které jsou jeho věku a duševnímu obzoru přístupné a srozumitelné, všechno ostatní okamžitě pustí ze zřetele. Spíše bychom se měli snažit o to, abychom toho dítěti neřekli příliš málo a příliš pozdě.“ ĺ

Rodina a mateřská škola

Víme, že dítě předškolního věku je zvídavé, pozoruje svět kolem sebe, o všem hovoří bez ostychu a chce vysvětlit věci a jevy, kterým nerozumí. Na koho se dítě obrací se svými dotazy? Především na rodiče a pokud navštěvuje mateřskou školu, tak se ptá i paní učitelky. Pokud děti nedostanou uspokojivou odpověď, začnou se ptát jinde a svou pozornost zaměří na své vrstevníky nebo starší kamarády. Co může být následkem? Jistě nás napadne, že neodpovídat není skutečně tím správným řešením. Odpovědi na sexuální tematiku od kamarádů mohou být zkreslené, nepravdivé, vulgární. Pokud se dítě pro získání odpovědi uchýlí k jiným zdrojům, riziko existuje také, neboť mnoha výjevům nerozumí a nedokáže je pochopit.

Dobře fungující rodina poskytuje dítěti potřebnou dávku citového zázemí a poskytuje mu důležité životní vzory. V rámci sexuální výchovy je rodina pro dítě zdrojem poučení, vzoru i vztahu. Proto prostředí, ve kterém dítě žije, má pro jeho vývoj tak důležitý význam.

V podmínkách výchovy v mateřské škole by měla sexuální výchova figurovat jako nedílná součást výchovy ke zdraví a zdravému životnímu stylu. V mateřské škole má výchovně vzdělávací proces v rámci výchovy ke zdraví směřovat k tomu, aby děti chápaly zdraví ve všech jeho aspektech, osvojily si nejzákladnější praktické dovednosti a způsoby chování související s péčí o zdraví, vzhled i kondici, učily se rozpoznávat nebezpečí ohrožující zdraví a osvojily si způsoby bezpečného chování v různých situacích a při komunikaci s neznámými lidmi. Dále je potřeba děti směřovat k odpovědnosti za své chování, k osvojení si potřebných vědomostí o nebezpečných látkách.

Děti by měly získat základní poznatky o částech lidského těla a nejzákladnějších aspektech lidské sexuality, měly by chápat význam zásad tělesné a duševní hygieny a význam rodiny a domova. Začlenění sexuální výchovy do výchovně vzdělávací práce v mateřské škole je zcela legální záležitostí, ba naopak je třeba tuto výchovu chápat jako trvalou a nedílnou součást celkové výchovy.

Prvotní úlohu v sexuální výchově má rozhodně rodina, protože rodiče mají hlavní odpovědnost za výchovu svých dětí. Mateřská škola může pouze obohacovat, doplňovat, rozvíjet či podporovat správné výchovné působení rodiny. Důležitá je spolupráce rodiny a mateřské školy.

Jak realizovat sexuální výchovu

V období života dítěte do šesti let hraje důležitou roli vše, co dítě prožilo, vyzkoušelo si a co se naučilo na základě vztahů, vzorů i poučení v rodině a v mateřské škole. Dítě všechny zkušenosti a poznatky zúročí v pozdějším období svého života a promítnou se i do jeho dospělosti. Rádi podtrhujeme slova profesora Zdeňka Matějčka: „Že předškolní věk dítěte je velice důležitý, to víme už dávno. Ukázalo se totiž, že to, co dítě v tomto věku získá a co do něho výchovně „uložíme“, to se uplatňuje a zhodnocuje daleko později v jeho životě.“

Výsadní postavení v předškolním věku zaujímá dětská hra jako životní projev a aktivita, která s tímto věkovým obdobím souvisí – odpovídá mentalitě dítěte předškolního věku. I v sexuální výchově je hra nejlepší výchovnou metodou. Různé herní aktivity (např. hry na doktory, na rodinu, na porodnici atd.) se dají doplnit o práci s obrázky, čtení příběhů a pohádek, rozhovory, sledování vhodných videoprojekcí s komentářem, kresebné a jiné výtvarné činnosti, vymýšlení příběhů na daná témata, jednoduchá vysvětlení a poučení, nácviky dovedností.

Sexuální výchova by měla mít důstojné místo ve výchově a měla by být založena na principu situačního učení – na základě hry a rozhovoru zejména v takovém prostředí, kde panuje příznivé ovzduší a kde se děti nebudou bát zeptat na věci, které je zajímají. Je trocha opatrnosti v této oblasti zapotřebí? Na tuto otázku odpovídá např. H. H. Deissler: „Opatrnosti je v této oblasti jistě zapotřebí, neměla by však být pociťována jako výraz prudérie. V naší kultuře si sexualita podržela svůj soukromě intimní charakter i tam, kde se o ní otevřeně mluví. Jde totiž o zcela osobní věci, které by se neměly přetřásat na veřejnosti.“

Existuje řada publikací našich i zahraničních autorů, ve kterých můžeme najít inspiraci pro výchovnou práci v sexuální výchově. Rodičovskou koncepci sexuální výchovy nařizovat či hodnotit nemůžeme, můžeme však na rodiče apelovat, že je v zájmu jejich dětí, aby sexuální výchovu nepodceňovali. Pokud dítě navštěvuje mateřskou školu, mohou vhodným způsobem podpořit sexuální výchovu i učitelky, které se na výchově dětí spolupodílejí.

V současné době existují na našich vysokých školách bakalářské studijní obory „Učitelství pro mateřské školy“, kde je již ve studiu začleněná problematika výchovy ke zdraví, ke které patří i její integrální součást – sexuální výchova. Začlenění sexuální výchovy do pregraduální přípravy považujeme za jeden z důležitých kroků, který přispívá ke kvalitní vysokoškolské připravenosti pedagogů působících v mateřských školách.

Na 1. stupni základní školy má sexuální výchova navazovat na výchovu v rodině a v mateřské škole. Rodiče si ale nesmějí myslet, že by je mohl učitel v těchto otázkách zastoupit nebo dohnat to, co zanedbali. Ba naopak, je třeba citlivého rodičovského přístupu k dětem a pravdivého vysvětlení a poučení.