Začínám chodit

Stát jen tak u nábytku už Martina omrzelo, navíc, když si stoupne, shodí si všechny věci ze skříňky dolů / postupně jsme vyměnili videokazety za plyšové medvědy, vázičku za auto, obrázek za dřevěného slona atd/, tak se začal postupně krůček po krůčku posouvat. Zpočátku ťapkal pomalu a nejistě, ale teď už s jistotou oběhne stůl, aby mohl dosáhnout třeba na svícen (o vánocích) nebo sklenici tam, kde je nejblíže. Občas už začíná sám stát, ale opravdu jen malou chviličku a pak jde pomalu na čtyři. To je jistota.

K vánocům Martin dostal další nová kola, tentokrát velkou Tatrovku. Nejvíc ho baví, když sedí v korbě a my s ním drandíme bytem a vydáváme zvuky jako auto. Ty se už naučil i Martin. Taky Tatrovku rád tlačí, a nejen ji. Zjistil, že kolečka má i vysavač, tak se zkouší vozit i na něm. Jen se mu někdy stane, že si ho omylem zapne a to se pak lekne, sedne si a brečí. Jindy mu zase naopak hluk vysavače vůbec nevadí. To je pak luxování pro mámu heroický výkon, protože s hubicí chce zápasit pes a motor se Martin snaží odvést pryč od hadice. Navíc vysavač několikrát (omylem) vypne