Po dvou samostatně

Martínkův stoj je už zcela jistý, a tak si ho zkouší ztížit. U stolu si stoupá na špičky a ručičkou šátrá, co by se dalo ze shora shodit, u pračky předkloní hlavu a strčí ji dovnitř, stoupne si u smetáku, u závěsu, zkrátka kdekoliv. Ale stoj už není to, co Martina baví. Chodit, to je lepší zábava. Od kamarádky máme půjčené odstrkovadlo - auto, které má vzadu vysoké madlo. Martin se neodstrkuje, ale auto tlačí a krásně chodí za ním. Ze začátku párkrát spadl, opřel se o madlo vší silou a auto se převážilo, ale nenechal se odradit.

Krůčky zkouší už i samostatně. Nejdřív dělal jeden větší krok a hned padal, ale pak přišel na to, že je lepší jen tak cupitat, jenom kraťoulinké krůčky, to že je ono . Rekord je zatím 6, ujitá vzdálenost asi 30 cm.

Jako všechno ostatní, tak se zdokonaluje i Martínkova hra. Nejoblíbenějšími nyní je otevíraní dvířek skříně (věci ven ještě nevyndává), běhání za Varikem a vyhánění ho ze všech pelíšků, vysypávání kolíčků z kyblíčku, kroucení knoflíky na novém radio CD přehrávači, přerovnávání špajzu, když ho máma zapomene zajistit (při té příležitosti ochutnal cibuli - tvářil se spokojeně), lomcování s lampičkami v ložnici, atd. Z hraček, které mu podstrkujeme, zatím nezanevřel na Tatrovku, odsrkovadlo, malý traktůrek se setrvačníkem a občas si zapíská na gumovou kačenku. Ostatní leží bez povšimnutí. Martin je holt technický typ. Myslím, že kdyby si měl vybrat mezi sadou šroubováků a krabicí kostek, neváhá.

Velkou radost nám Martin udělal tím, že změnil svůj přístup k jídlu. Zbaští plnou rychloupínací misku (miska s přísavkou) kaše, jogurtu a dokonce i polévky. Teda ona to už není ani polévka, má v ní brambory, mrkev, hrášek, kukuřici a ještě kousek kuřátka. Bývá to moc dobré. Jen kousání ještě nic moc.