Mě nechytíš !!!

Čím dál častěji Martínek zaměňuje běh po čtyřech za chůzi. Pokud jsou v dohledu záchytné body, dojde Martin skoro kamkoliv. Z koupelny do obýváku k Tatrovce, pak do předsíně k vysavači, odtamtud buď do kuchyně za mámou nebo do ložnice k videu. Jeho oblíbenou hrou se stalo obíhání stolečku v obýváku. Martínek se šibalským výrazem čeká, kdy řekneme: "Že tě chytím!". V tu chvíli vyrazí a upaluje kolem stolu. Ze začátku po dvou, pak po čtyřech , občas si sedne a čeká, jsme-li mu v patách. Když ho chytneme, směje se.

K dalším pozoruhodným kouskům, které se Martinovi povedli patří obrat ve fusaku, klek a následně stoj, to vše během jízdy v kočáře. Co nás ale překvapilo mnohem víc bylo, když Martin vysadil koupelnové dveře. Úplně sám. Hrál si se složeným chodítkem, máme kovového čtyřnohého pavouka, až jednu nohu zasunul pod dveře a na druhé straně zabral. Páka fungovala výtečně, dveře vypadly z pantů hned. Naštěstí se opřely o futra a nespadly na zem, jinak by byl Martínek asi placatý.

Malý pokrok už Martin udělal i v jídle, občas rozkouše třeba vařenou mrkev, špičku rohlíku, vařenou těstovinu či kousek jablka. Základ ale stále je konzistence kašovitá. Jako mňamku má Martínek moc rád tatranku. Se střídavými úspěchy také zkoušíme pít z hrníčku.

Návštěva u dědy a babičky Martina moc baví. Jak k nim přijde, první cesta vede k pračce, pak telefon. Babička má lepší přístroj než je doma, Martínek na něj sám dosáhne, je červený a má tlačítka. Cestu bytem pak skončí v pokoji s pianem. Piano má magické kouzlo. Martin chodí podél celé klávesnice a zkouší všechny tóny. Občas ho děda vezme na klín a zahrají si čtyřručně.