S dětmi do Salcburku

Ubytování na statku

Je čtvrtek ráno a my se chystáme k odjezdu. Běžné zmatky při balení všeho potřebného ještě umocňují naše tři pobíhající děti a dva pejskové. Děti balíme do auta jako poslední, pejsky necháváme doma v péči naší babičky. Manžel nastavuje na svém GPS cíl cesty - Zell am See, naposledy kontroluje bicykly upevněné na střešních nosičích a konečně odjíždíme. 470 kilometrů cesty zvládáme za 6 a půl hodiny a po chvíli hledání a po několikerém špatném odbočení konečně přijíždíme do našeho penzionu. Gasthof Limberghof jsem pro naši rodinu vybrala hlavně kvůli zdejší pěkné poloze mimo město a jak se hned po příjezdu přesvědčujeme, byla to opravdu šťastná volba. Penzion stojí ve stráni pod lesem a náleží k němu ještě malé hospodářství a rybníček se pstruhy.

Manžel ani já moc dobře německy neumíme, ale po příchodu do penzionu zaslechneme z kuchyně češtinu. "Vy jste Češi?"ptá se manžel jednoho z kuchařů a po kladné odpovědi se nás mladší z nich hned ujímá a odvádí nás do našeho pokoje. Tomu říkám milé přijetí! Děti láká bazén před hotelem, takže vybalíme jen to nejnutnější a jdeme se před večeří ještě vykoupat. Osvěžení bylo po tak dlouhé cestě příjemné pro nás pro všechny a na večeři jsme si opravdu pochutnali. Po jídle přichází starší z kuchařů a přináší nám jídelníček na druhý den. " Zítra bude k večeři ryba, pokud budete chtít, ale musíte si ji sami chytit. V 16 hodin sraz nahoře u rybníčku." oznamuje nám s úsměvem. Naši synové rybu nechtějí, pro ně tedy volíme menu číslo dvě - pizzu. Dvouletá dcera si ještě vybírat nemůže, ale určitě jí bude rybička od maminky chutnat. Poté, co se nám podařilo uspat děti, jdeme s manželem ještě na obhlídku celého penzionu. Zjišťujeme, že je tu večer otevřená moc příjemná hospůdka a také vlastní pivovar a lihovar s pizzerií. Neodoláme a ochutnáme místní pivo. Je dobré, ale únava po dlouhé cestě je přeci jen silnější než nutkání ještě chvíli posedět, tak kolem 22 hodiny odcházíme spát.

Skvělé zážitky v muzeu i u vody

V pátek ráno se probouzím sice trochu rozlámaná z vrzající postele, ale náladu mi okamžitě vylepšuje pohled z okna. Hory před námi se tyčí v celé své kráse, přímo před sebou máme Kitzsteinhorn s ledovcem na vrcholu. Jak jsme se včera dozvěděli - nahoře se lyžuje i teď v létě. Zbytek rodiny ještě spí, tak vybaluji mapu a hledám cíl dnešního výletu. Krimmelské vodopády a nové muzeum Národního parku Vysokých Taur v Mittersillu se nachází na stejné trase a my hned po snídani vyrážíme.První zastávka je v Mittersillu u muzea. Venku drobně prší, tak jsme rádi za střechu nad hlavou a neodrazuje nás ani trochu vyšší vstupné. Pro celou rodinu platíme 20 eur, ale hned po vstupu do muzea se přesvědčujeme, že zážitek bude stát za to. Celá expozice je vymyšlena tak, že návštěvník se stává její součástí, všude jsou interaktivní tabule, které můžete sami ovládat, na exponáty je možno sahat, do některých mohou dokonce děti i vlézt. Horní patro začíná tabulemi a obrazovkami s prohlídkou horských panoramat a nejvyšších vrcholů, pokračuje geologickými a mineralogickými ukázkami a pak se ocitnete na horské louce přímo mezi krávami na pastvině.

Hned vedle je les, ve stromech jsou malé šuplíčky, na kterých, když je vytáhnete, uvidíte strukturu jednotlivých druhů dřeva. Naše děti na stromech objevili ještě malé páčky, které vehementně mačkají a radostně vykřikují : "Jé ,mami, koukni, datel ! A co je tohle? Strakapoud? A hele -tady je sova!" . Pak jsme se cestou kolem horského potoka a ledovce dostali ke čtvercové místnosti, ve které se na všech stěnách promítaly změny počasí v horách. Obě malé děti se tu bály, ale já s nejstarším synem jsme si zrakem i sluchem mohli vychutnat hory za svítání v krásném slunném dni , ale i sněhovou bouři s lavinou nebo hrozivou letní bouřku.

V dolním patře je expozice zaměřená hlavně na faunu a floru Národního parku, ve středu místnosti se nachází pěkně udělaný model svištích nor, které mohou děti volně prolézat. Na stěnách se pak naši kluci vyřádili při zkoušení horolezeckých dovedností.

Muzeum v Mittersillu opouštíme plni zážitků, kluci dokonce chtějí do dalšího muzea! Po necelých dvaceti kilometrech cesty přijíždíme ke Krimmelskému vodopádu. Auto necháváme na parkovišti a po dvaceti minutách chůze už jen ohromeně sledujeme obrovskou sílu křišťálově čisté vodní masy, která se ve třech stupních valí dolů z výšky 380 m. Hned vedle vstupu k vodopádu se našim klukům plní jejich přání - jdeme do dalšího muzea. Tedy, není to muzeum v pravém slova smyslu, ale expoziční areál Zázračného světa vody, jehož tématikou je voda v každé podobě a skupenství . Pro naše děti opět skvělý zážitek a spousta legrace!

Zázračný svět vody v Krimmlu

Po návratu do penzionu nás čeká ještě jeden zážitek u vody a to když si jdeme chytit rybu k večeři. Náš tatínek se ale ukazuje jako zručný rybář, takže nejsme o hladu a čerstvě ulovení pstroužci jsou opravdu výborní!

Po cestách autem, na kole i pěšky

Sobotní výlety se nám také velmi vydařily. Dopoledne jsme autem vyjeli na nejvyšší horu Rakouska - Grossglockner a odpoledne jsme absolvovali výlet na kolech do Kaprunu . Trochu jsme se báli, že náš čtyřletý syn ještě delší trasu na kole sám nezvládne, ale cyklistické stezky jsou zde vedené tak pěkně, že vám připadá jako byste jeli stále po rovině .

Soutěska Sigmund- Thun Klamm v Kaprunu

Za Kaprunem jsme nechali kola u vstupu do nádherné soutěsky, kde se po dřevěných chodníčcích zavěšených přímo nad bouřící vodou, dostanete až ke krásně modrému jezeru Klammsee.

U penzionu manžel na tachometru zjišťuje, že prostřední syn dnes dokázal ujet asi 20 kilometrů sám na kole, na což je malý František náležitě pyšný.

V neděli na sněhu, v pondělí v termálních lázních

Nedělní dopoledne bylo ve znamení krásného počasí, čehož využíváme k výletu lanovkou. Vybrali jsme si ledovec na Kitzsteinhornu a z výchozí stanice v Kaprunu ve výšce kolem 1090 m.n.m. se během necelé půlhodiny přemisťujeme po dvou přestupech do výšky 3250 m.n.m. Silný zážitek je umocněný slunečným počasím a skvělou viditelností, která nám umožňuje vidět Aplské vrcholy jako na dlani. Než stačím vyndat foťák, přichází ke mně mladý pár: " Slyším češtinu, tak bych vás chtěl poprosit, jestli nás tu vyfotíte" říká milý mladý muž a stejné možnosti pak využívám i já . Společné foto se tedy povedlo!

Ve vrcholové stanici je možné dát si jídlo i pití a protože máme hlad, nehledíme na vysokohorskou přirážku a užíváme si oběda v největší nadmořské výšce, v jaké jsme kdy byli . Odpoledne se počasí rychle mění k horšímu, tak upouštíme od dalšího výletu na kolech a strávíme čas v penzionu s dětmi , hraním různých her.

V pondělí nám už počasí příliš nepřeje, přesto se nám ještě podaří objet na kolech jezero Zeller see a odpoledne uděláme našim dětem radost výletem do ? hodiny vzdálených termálních lázní v Bad Hofgasteinu. Voda tu má příjemných 33 stupňů a děti se vyřádí na mnoha atrakcích venku i uvnitř areálu. Vstupné platíte minimálně na 4 hodiny pobytu a je srovnatelné se vstupným do velkých českých akvaparků.

Náš pobyt se chýlí ke konci, v úterý ráno balíme a přestože jsme zde strávili pouhých 5 dní, odjíždíme domů plni zážitků, které by se nám jinde možná nepodařilo za tak krátkou dobu nasbírat.

Rakousko je krásná země a i v létě tu můžete prožít skvělou dovolenou. Dokonce i s malými dětmi. Rakouské penziony i hotely nabízejí v létě velmi výhodné ceny pro rodinné pobyty, v jednotlivých krajích si můžete zakoupit několikadenní karty, které vás opravňují ke vstupu do mnoha atraktivit, jako jsou historické a přírodní památky, muzea, sportovní areály, lanovky, bazény a podobně. Zdejší lidé jsou milí, jídlo výborné a zážitky dokonalé. A ještě jednu velkou přednost má Rakousko. Není daleko.