Batole u PC

Mám to vyzkoušené. Již po prvních minutách se naší malé podařilo změnit nastavení písma v internetovém prohlížeči (no přiznejte se, kdo z vás to umí? Já tedy ne!), v dalších pěti minutách holčička aktivovala funkci "jedním prstem" (tuším, že se zapne po opakovaném stisknutí klávesy "shift", ale nikdy jsem o ní nevěděla až do té doby než jsem se ji po této příhodě marně půlhodiny pokoušela deaktivovat) a v poslední minutě, než jsem ji sesadila z otáčecí židle, stihla na lištu přidat Windows media player v minimalizované verzi. Ten jsme tam nechali, odinstalování by bylo pro nás příliš náročné.

Při jiném takovém asi tříminutovém "sezení" dokázala holčička zadat do webového vyhledavače několik písmen a odkliknout je, načež ji Google našel "Annual report Bank of Bangladesh", dodnes nevím, na co tuto výroční zprávu bangladéšské banky v angličtině potřebovala. Po pár dalších minutách dokázala zapnout Excel a již v něm tvořila tabulku, kdybych nezasáhla.

Jednou jsem četla takový názor, že když se např. miliardkrát bouchne obyčejným kladivem do televize, vznikne z ní počítač - prostě jednou za x miliónů (či miliard) pokusů se projeví náhoda, kdy se přeskládají součástky tak, že vznikne nikoli bezcenná hromada součástek, ale nový přístroj. Podobně v článku vysvětlovali vznik života.

Dřív jsem se tomu usmívala, dnes tomu věřím! Nechte malé dítě mlátit obyčejným kladívkem do počítače a uvidíte, že nebudete muset čekat ani na milióntý úder a…

a) buď vám rupnou nervy a pokus přerušíte nebo

b) už po stém úderu před vámi bude stát televizor jako nový a ne náhodou na něm poběží večerníček O maxipsu Fíkovi. Děti jsou prostě děti. Ve výjimečném případě se může stát i varianta

c) že již po 358. úderu bude z počítače jen kopička součástek bez náznaku rýsujícího se televizoru a vám bude náhle jasné, proč pod tímto článkem není uvedeno celé jméno autora.

Ať tedy zůstane tajemstvím, co všechno děti umí. A nebo, chcete-li, věřte na náhodu, to taky není špatné.