Kouzla jednoho (ne)obyčejného centra

Nejím striktně bio, nemám do vlasů vpletené korálky, nerodila jsem doma, nepoužívala jsem textilní pleny. Nejsem vyloženě "družící se" typ a ryze ženského kolektivu se upřímně řečeno děsím. Přesto jsem se dobrovolně a ráda stala součástí mateřského centra. A bylo to vlastně asi to nejlepší, co mě a moje děti v minulých letech potkalo...

Když jsem se jako těhotná přestěhovala za přítelem do Prahy, nikoho jsem tu neznala. Ještě první rok po narození dcery jsem žila prakticky v izolaci, s kamarádkami z dob studií roztroušenými různě po republice jsem si jen telefonovala a - upřímně řečeno - vůbec mi to nesvědčilo. Samota v kombinaci s ubíjející rutinou nedělá dobře nikomu. Byl čas s tím něco udělat.

Na internetu jsem si vyhledala nejbližší mateřské centrum a vyrazila s dcerou na páteční program pro děti od jednoho roku. Všechno mi tam připadalo chaotické a hlučné. U vchodu spousta botiček, uvnitř spousta dětiček, flaštiček s pitíčkem a vytasených kojících prsíček… Na mě trochu moc "íček", po půl hodině jsem odešla.

Po měsíci jsem se na Žižkov vypravila znovu, čert ví, co mě tam táhlo. Tentokrát jsem si všimla, že každá máma, která do centra chodí jako návštěvník nebo která v Trojce pracuje, je úplně jiná. Ta různorodost mě fascinovala (a fascinuje dodnes): setkávají se tu lehce bohémské umělkyně, intelektuálky, elegantní dámy, sportovkyně, věcné obchodnice, lékařky, spokojené ženské v domácnosti, "divoké" svobodné matky… Všechny se krásně doplňují a vzájemně se inspirují. Jak ve Werichově písničce: Ta umí to a ta zas ono… Zkrátka pestrobarevná mozaika, ve které i já našla svoje místo. Nabídla jsem, že se budu podílet na přípravě hudebního programu pro mrňousky. Vysloužila jsem si tím nálepku "dobrovolnice" a - byla jsem chycená. Chycená do spárů kouzel Nové Trojky.

V Nové Trojce jsem si našla kamarádky, realizovala se, začala jsem vnímat svoje mateřství z úplně jiného úhlu: poměr starosti a radosti se upravil z původního 8:2 na 2:8. Dcerka se tam vždycky ohromně těšila a později se těšil i syn. Od bazénku s barevnými kuličkami jsem je nemohla odtrhnout, říkanky, které se v Trojce naučili, si stále pamatují, umělecká díla vytvořená na výtvarných dílnách nám visí na stěnách dodnes… Mám zpětně pocit, že bych z toho, co všechno jsem v Trojce získala, měla platit daň…

Když jsem po nějakém čase přišla do Nové Trojky dělat minirozhovor s její programovou koordinátorkou, dýchla na mě ta stará známá vůně inspirace, pohody a respektu.

Mgr. Daniela Volejníková je jednou ze zakladatelek Rodinného a kulturního centra Nová Trojka, matkou tří dětí (a není v Nové Trojce jediná trojnásobná máma!) a inspirací, pohodou a respektem voní opravdu omamně...

Dančo, s jakým cílem jste Novou Trojku zakládaly?

Naše motivace k založení centra se táhne Trojkou jako červená nit. Vždycky jsme chtěly podporovat zdravou fungující rodinu. Snažíme se Trojkou vyjadřovat, že je super s dětmi prožívat jejich první tři čtyři roky, i když je to náročný úkol, někdy mnohem těžší než jakákoliv jiná práce. Být rodičem znamená být 24 hodin ve službě, přesčasy, noční směny, víkendy - bez nároku na odměnu. Trojka by měla rodiče dobíjet, inspirovat, pomáhat jim a ukazovat, že sdílená starost je poloviční starost a že společná aktivita prospívá dětem i rodičům… Po šesti letech, co je Trojka na světě, neděláme vlastně nic jiného, jenom to krášlíme a oprašujeme… A naše děti zatím vyrostly…

Děti vyrostly, Trojka taky. Její prostory se rozšířily na dvojnásobek (hlavně díky Městské části Praha 3), rozšířila se i programová nabídka…

Ano, v současnosti nabízíme přibližně 50 programů. Máme radost, že mají úspěch, většinou jsou plně obsazené… Děti u nás mají možnost plynule procházet programy jako ve škole třídami: od programů pro miminka až po kurzy určené školákům, a prožít tu hezký čas.

50 - to je dost! Máš představu, kolik projde Novou Trojkou týdně klientů?

Odhadem asi 450 lidí. Je fajn, když nám říkají, že je to tady hezké. A chtějí pořád víc… Ptají se, jak fungujeme v létě, o víkendu, jestli nenabízíme kurzy plavání atd. Víc programů rozhodně neplánujeme! (Směje se a rukama naznačuje, že programů je právě tak "akorát" …)

O takovém rozsahu programové nabídky se vám možná při zakládání Trojky ani nesnilo… Co bylo vlastně při zakládání nejtěžší? Měla bys nějaké doporučení pro potenciální zakladatelky podobného centra?

To je na celodenní seminář, odkážu spíš na poradenství na webových stránkách Sítě mateřských center: www.materska-centra.cz. Zmíním jen jednu zákeřnost: přecenění vlastních sil. Může se vám stát, že v dobré víře ukrojíte hodně času vlastní rodině. Zakládání centra znamená samozřejmě spoustu vyjednávání po úřadech apod., ale nejtěžší věci jsou osobní - bez podpory rodiny by to nešlo.

V Nové Trojce pracuje sedmičlenný realizační tým, který organizuje činnost centra, shání peníze nutné na financování provozu a programu, stará se o propagaci apod., ale také přibližně tři desítky dobrovolnic. Co je podle tebe tím "tmelem", který je drží v Trojce? (Vím ze své osobní zkušenosti, jak je těžké se "odlepit"…)

Rozdávají svoji energii a dává jim to něco víc, než kdyby ji využily jen pro sebe. Chtějí podpořit nás a my zase je - a tak funguje Nová Trojka. Dobrovolnická síť je taková bezpečná síť kontaktů pro ženy a jejich děti. Ženské společenství obecně je založené na sítích. Když to zjednoduším, funguje je to takhle: ta zná tuhle, ta zase tamtu a ta se díky společné známé seznámí s tou první, poradí nebo doporučí doktorku, školku, hračky, knížky, dobrá hřiště.... Být součástí téhle sítě je dobrá karta...

Spojuje je určitě taky pozitivní vztah k rodičovství, humor, nápady, podobná životní situace, vzájemná pomoc. A propadnou tomu dokonce i někteří tatínkové a dědové!

Na muže jsem se chtěla taky zeptat. Nebojí se přijít do davu žen? :)

Asi to pro ně není jednoduché, přesto máme mezi sebou 4 dobrovolníky. Mezi pravidelnými návštěvníky máme také pár tatínků. Když k nám přijde chlap, nikdo se na něj divně nedívá. Možná se mu dokonce dostane větší péče… :) Nová Trojka je sbírka dobrých duší, chytrých hlav a odvážných žen i mužů. Muži jsou sice v menšině, ale jsou. Tím, že jsme k označení "mateřské centrum" připojily i slůvko "otcovské", jsme nepředpokládaly že to bude půl napůl, jen jsme chtěly, aby zazněla nabídka: "Otcové vítáni!"

Je běžné a přirozené, že ženy v takovéto instituci převažují...

Na ženském principu si hodně zakládáme. Vytváříme bezpečný a přátelský prostor, neagresivní, neinvazivní... Tady se zkrátka nebojuje. Fungujeme jako rodina.

Není pochyb, že dobrovolníci z titulu věci dělají svoji práci v Trojce rádi - přesto, hýčkáte si je nějak?

Snažíme se, aby si tu připadali jako doma - je to jejich teritorium. Mají možnost ovlivňovat dění v Trojce. Mohou se tady skoro každý pátek scházet a věnují se tomu, čemu se věnovat chtějí. Je to taková burza nápadů a umu (malování na hedvábí, drátkování, barvení vlasů, háčkování čepiček, keramika). Dostávají slevy na programy, pořádáme pro ně vzdělávací semináře. Podporujeme je v tom, co je baví, a ukazujeme jim, že to, co dělají, má význam. Vrcholem je ocenění Dobrá víla roku, kterou vyhlašujeme vždycky na letní narozeninové oslavě Nové Trojky.

Původně jsem byla nedůvěřivec k institucím typu mateřské centrum, takových je možná víc. Jak bys takovému skeptikovi ukázala "směr MC"? Proč mají do MC přijít?

Není to tak, že "mají" přijít, oni "můžou" přijít. Nabídka je tu pro každého. A v centru by měli najít, co právě potřebují. Mohou tady odpočívat, zajít třeba jen na kafe, sedět a mlčet, když chtějí, mohou mluvit, zpívat, radit se, nechat se inspirovat, navazovat kontakty, vzdělávat se…

Děti se v mateřském centru zabaví, mámy si pomůžou... Kdyby zůstaly doma, měly by třeba pocit, že další dítě nezvládnou... V MC vidí, že to jde, že i tři děti jsou prima a dají se zvládnout...

Na co je Nová Trojka nejvíc pyšná?

Na to, že k nám chodí lidi rádi a že se nám vždycky podařilo sehnat dost peněz na fungování a rozvoj. Nejvíc ale na rodiče, kteří jsou díky Trojce rádi, že jsou rodiče, a na děti, které se narodily díky tomu, že v Trojce to vypadá, že je snadné mít děti. Pozor! Je to tady nakažlivé! :)

Trojce (a nám všem) přeji, ať křivka porodnosti neklesá... A vám, milé čtenářky, ať už žijete v kterémkoli koutě Česka, přeji, abyste se příjemně "zasíťovaly"...

Článek je z květnového čísla časopisu MÁMA a já. Obsah čísla najdete zde. Objednejte si v období od 17. dubna do 21. května 2009 předplatné časopisu MÁMA a já na jeden rok a získejte automaticky dáreček - postavičky Little People (sadu 3 kusů). Časopis si můžete předplatit i prostřednictvím internetu zde.