Je nošení v šátcích pro děti přínosem či nikoliv?

Výhody nošení pro dítě a pro rodiče

Bezpečí - mateřské teplo, tlukot srdce, obličej matky na dosah, když se matka směje, mluví, dívá se tam nebo tam - dítě se všeho účastní a necítí se samo.

Dítě a šátek je možno vzít všude s sebou - při zařizování záležitostí, na nákupy, do obchodních domů, na jezdící schody, do výtahů, do malých a úzkých prostor, do muzea, k lékaři, do zoologické zahrady, na veřejná vystoupení, atd. Dítě nemusí zůstat nikde samo a matka se kvůli dítěti nemusí zříkat svých aktivit.

Kromě toho je šátek možno použít i na dovolené a na cestách - na výletě, na pláži, v horách, v lese, na procházce, na cestě hromadnými cestovními prostředky, při přestupování, stání, čekání, i při jízdě na kole.

Nošené děti jsou sebejistější a dříve samostatné.

Lidský kojenec jako nošenec

Až donedávna a částečně i dnes platil kojenec za nesamostatné stvoření vybavené jen několika málo schopnostmi, které musí strávit čas především jídlem a spánkem, aby tak dorostlo do dítěte, které je schopné komunikovat. Kojenec, jehož tělesné potřeby jsou uspokojeny a který spí v samostatné, nehlučné místnosti, nemusí být vůbec spokojený.

I právě probuzený kojenec začne většinou plakat, jestliže poté, co o sobě dal nahlas vědět, nedostane od rodičů žádné potvrzení o jejich přítomnosti. Touha po přítomnosti nebo jen potvrzení přítomnosti pečující osoby přichází častěji, než je to rodičům racionálně pochopitelné; nezdá se, že by kojence obklopovalo něco jiného neuspokojivého. Klid a to, že má být sám … kojence znepokojují.

Lidský kojenec dokazuje z perspektivy biologie chování i dnes svou sounáležitost s mláďaty typu nošenec. To vyplývá z jeho potřeby po přítomnosti osoby, která o něj pečuje. Dokáže naopak spát, i když se osoba, která jej nosí hýbe a mění polohy, což svědčí o tom, že mu to vyhovuje, neboť tyto pohyby signalizují přítomnost pečující osoby.

Centrum rovnováhy je část mozku, která začíná zrát nejdříve; pozitivní účinky hýbání s kojencem využívají různé kliniky k podpoře vývoje nedonošených nebo málo vážících dětí. V Chicagu byly inkubátory vybaveny vodními postýlkami, ve švédských klinikách se používají závěsné matrace. Srdeční a dechové potíže se vyskytly méně často, děti prospívaly lépe.

Nošení účinkuje na kojence pozitivně různými způsoby. Když s ním někdo hýbe, je to pro něj znamení, že není sám a zprostředkovává mu to pocit jistoty. Zároveň vzniká těsný tělesný kontakt. Ve své knize "Körperkontakt" (tělesný kontakt) popisuje Montague (1974), jak důležitou roli hraje tělesný kontakt pro vývoj dítěte. Hunziger (1986, 1998) ukázal, že kojenci, kteřá byli nošeni asi čtyři hodiny denně, plakali od třetího týdne života význačně méně než děti z kontrolní skupiny, k tomu byli jako probuzení delší dobu v dobré náladě, což je celkově dobré pro vývoj dítěte.

Během nošení se kojenci dostává mnoho pohybových podnětů. Nejen, že může vnímat pohyb v prostoru, ale skrze úzký tělesný kontakt předává nosící osoba své vlastní pohyby těla resp. svalovou aktivitu přímo nožičkám dítěte, z nichž se přenáší na kyčle.

Tyto pohybové podněty jsou pro vývoj dětských kyčlí přínosné, podporují prokrvení při ideální poloze hlavice kyčelního kloubu k jamce tohoto kloubu. To je případ především při nošení na straně na boku, ale i při nošení v pozici "obličeji k sobě".(Z dizertace a kongresového příspěvku "Prävention durch antropologisches Wissen" od Dr. Evelin Kirkilionis univerzita Freiburg, 1990/1994)

Stanovisko dětského lékaře

Když dnes položíme dítě hned po porodu na břicho nebo do náručí matce, tak dítě vnímá svůj nový životní prostor pomocí své kůže, primárního smyslového orgánu člověka. Zážitek doteku v prvních hodinách, ale také mnoho týdnů a měsíců potom, ovlivňuje jeho růst a jeho kontinuální vývoj velice podstatně.

Tento důležitý faktor dnes bere vážně i věda, která říká, že dítě je ve své první životní fázi více nošenec než kojenec. V této rané periodě potřebuje nervová soustava jakoby "potravu" skrz podněty, které dítěti po porodu zprostředkuje úzký kontakt s tělem matky.

Samozřejmě hodnotíme kladně kolostrum - první mléko, utišující sání je ale bez pochyb při prvním kojení přednější. Také potřeba matky po tělesné blízkosti bytosti, která byla ještě před chvílí částí jí samotné, je mocná a veliká. To, co se praktikovalo během sociální historie, hlavně ale během nastupující industrializace v minulém století, totiž téměř úplné oddělení dítěte po porodu od své matky, má z dnešního pohledu velmi nepříznivé následky.

V prvním roce života získává dítě skrz tělesný kontakt s rodiči nebo s jinými pečujícími osobami jistotu a důvěru k atmosféře svého okolí. Když je dítě uvázáno šátkem k tělu rodiče, přičemž se k němu přizpůsobivě přitulí, pociťuje bezpečí svého bytí. Míra blízkosti k matce a hned po porodu i k otci, určuje tempo jeho fyzického a psychického rozvoje. Na těle rodičů může kojenec své zrání koordinovat lépe než v postýlce nebo v kočárku. Ta stará rozšířená představa, kterou měli ještě i lékaři v minulých desetiletích, že kojenec potřebuje ke svému prospívání jen předepsané množství potravy a běžnou péči a v ostatním může být přenechán sám sobě, je překonaná. Stejně tak, jako hlas matky dává dítěti akustické podněty, které jsou třeba pro vývoj řeči, zprostředkovávají její prsa, její ruce a její prsty kojenci dotekové vjemy. Tak prožívá dítě spočívající na těle rodiče už brzy rovnováhu a navazuje bezprostřední kontakt s okolím.

Názor, že díky nošení by se záda dítěte nebo jiné kosti mohly "ohnout" nebo "znetvořit" je dnes dávno překonaný.

Dlouhodobá pozorování mnoha lidí potvrzují, že doteková stimulace matkou nebo otcem nošeného dítěte ovlivňují pozitivně jeho růst a vývoj fyzicky i psychicky.

Ať jsou to jakékoliv důvody, které vedou k tomu, že dnes mladé matky a otcové zprostředkovávají svým dětem bezpečí na svém těle, bylo by každopádně pošetilé tuto znovuobjevenou původní dimenzi lidství odložit jako módní výstřelek: Od konečného znecitlivění "civilizovaného člověka", ke kterému se nebezpečně rychle blížíme, je toto uspokojování tělesných a duševních potřeb možná symptomem pro začátek nového, lidštějšího vývoje.

(Z knihy "Die erste Kindheit" od Prof. Dr. Hans Czermak, dětský lékař ve Vídni, vydaná v österr. Bundesverlag, 5. vydání 1992 )

Nošení versus kočárek - pro a proti

Ale i dětský kočárek má své nevýhody:

• Nehřeje.

• Houpe se nerytmicky. Když matka chce, aby dítě v kočárku usnulo, houpe ho jinak než při pouhé jízdě - rytmicky.

• Nabízí uchu jen nefyziologické zvuky.

• Obličej toho, kdo kočárek veze, je vzdálen příliš daleko (mladý kojenec vidí jen na vzdálenost 40 cm); když leží dítě na břiše, nevidí nic.

• Otec nebo matka nemají volné ruce.

Veškeré informace jsou převzaty z propagačních materiálů firem Didymos. Das Tragetuch Storchenwiege. Ihr Tragetuch Girasol. Babytragetücher (výrobci šátků).