Tříměsíční kolika je hloupost

Když se Vám narodí nové miminko, považuje se obecně za normální, že hodně pláče. Když s ním dojdete k lékaři, řekne Vám nejspíš, že se jedná o tak zvanou tříměsíční koliku a že je to spojené s trávením. Většinou se projevuje vytrvalým pláčem zejména ve večerních hodinách.

Faktem ovšem je, že nikdo, ani lékař neví, proč miminko pláče. Důvod tříměsíční koliky je prostě obtížné vypátrat, protože to miminko neřekne, co ho trápí.

Také mi připadají matoucí zprávy od některých „přírodních“ národů, kde, světe div se, miminka tříměsíční kolikou netrpí. Jsme opravdu tak jiní jen proto, že máme jinou barvu kůže? A vymyslela příroda jen pro lidský druh takové mateřské mléko, aby si mláďata musela pracně tři měsíce navykat na jeho trávení za bolestí, které je dovádí k pláči? To mi připadá krajně nepravděpodobné.

Dlouho jsem tedy přemýšlela nad tím, co to vlastně může být, kde se vlastně bere ta tříměsíční kolika. A myšlenek mám hned několik, ačkoliv stejně jako lékaři, žádnou z nich nemám a nejspíš nebudu mít nikdy potvrzenou. Já to jen přiznám. :)

Může se jednat skutečně o trávení mateřského mléka. Pak je ale nasnadě se zeptat, proč má naše „civilizované“ mateřské mléko jiné složení než u těch přírodních národů, když tam s ním miminka problémy nemají. Pak by odpověď ležela ve stravě kojící maminky, eventuálně v některých přídatných látkách, které se do mateřského mléka mohou dostat. Nebo možná v tom, že se snažíme regulovat kojení z hlediska času a miminko tím pádem nemá všechno, co potřebuje.

Nebo se také může jednat o psychický stres miminka, které již prostě navečer nedokáže snášet a potřebuje jej vypustit ven formou pláče. Tento stres může být způsobený třeba našimi civilizovaně bezpečnými, nicméně traumatizujícími porody. Nebo může být způsoben tím, že se snažíme miminko odkládat do postýlky, do kočárku, do dětského pokojíčku. Prostě je odloučené od maminky či jiné blízké osoby. Večer už je toho zkrátka moc, tak začne volat o pomoc. Nebo je pro něj možná nepřirozená poloha vleže na zádech, která se teď tak často užívá. V bříšku bylo stočené do klubíčka a neustále se houpalo u maminky v teple. Teď ho najednou nikdo nehřeje, nehoupe a ještě mu gravitace chtě nechtě rovná páteř do pravítka. Nebo ten stres může vycházet z toho, že když je odložené, nic nevidí, tedy nic moc zajímavého. A už se to prostě večer nedá vydržet.

A další NEBO, které se předává z generace na generaci. Je skutečně jeho maminka tak vyrovnaná, klidná a spokojená se svým životem, aby do něj dokázala přijmout dalšího človíčka a dál svůj život žila? Odstrčíme matku z jejího dosavadního života na „mateřskou dovolenou“ a čekáme, že bude v pohodě, protože se bude starat o miminko. Její dosavadní život se obrátí naruby, najednou se má soustředit na jednu malou věcičku a nic jiného na práci nemá. Většinou nevídá své přátele a nežije svůj život. Ten malý človíček to ale cítí, on nechce být středem mámina života. Jak by se pak mohl rozvíjet? On chce být na okraji jejího života a být u toho s ní. Jen ona ho může naučit jak správně žít život. Pokud ho nežije, principem zrcadla přenáší svou nejistotu na miminko. A miminko zrcadlí svou nejistotu opět pláčem.

Teď jsem předložila hromadu variant, čím mohou být způsobené večerní pláče. Nejsem ani lékař ani fyzioterapeut ani jiný „odborník“. A i kdybych jím byla, nedovolila bych si ani jedinou z variant označit za pravdivou, čistě z důvodu své pokory k životu. Já zkrátka nemohu vědět proč to tak je. Jediné, k čemu mě však mé myšlenky dovedly a tím jsem si naprosto jistá, že tříměsíční kolika je hloupost. Je to jen jakési vžité pojmenování pro soubor příznaků, se kterými si nikdo neví rady.

Nicméně miminkům lze trochu pomoci v jejich trápení, ať je způsobené čímkoliv. A tím pomoci i sobě, protože ruku na srdce, kdo dokáže být v pohodě a spokojený, když mu dítě pořád pláče? Já to tedy nedokážu.

Autorka provozuje blog Důvěřuj své intuici.