Diskuze : Zdraví : Mozková mrtvice

Děkuju všem za příspěvky. Otec leží už 3 týdny na neurologii po těžké mrtvici, moc se to nelepší, spíš je to stále stejné. Leží, musí ho krmit (s obtížemi), polohovat, levá ruka je nehybná.... jinak je na infuzích. Manžel si všiml, že váží 42 kg. Má polohovací JIPkovou postel, která ukazuje i váhu. Při návštěvách má většinou zavřené oči. Komunikace jen na úrovni: ano - ne, ahoj. Je mu 85 let. Zatím pokud se uvolní místo, ho převezou na LDN. Přiznám se, že si spíš začínám přát, aby to brzy skončilo, je to trápení - hlavně pro něj. I když bych mu přála, aby to šlo k lepšímu. Vzhledem k věku a špatnému fyzickému stavu už před příhodou, tomu moc nevěřím. Nebýt kapaček, už tady asi není. Chodím za ním téměř denně, většinou spí, tak zase odejdu, nosím nutridrinky a říkám si, jestli to má smysl.

Karimo,
Ve stredu jsem se vratila z nemocnice. Konkretne z neurochirurgie, kde jsem zazila i starsi pacienty. Nechci ti brat nadeji, ale videla jsem, jak moc prace a casu musely sestricky tem starsim pacientum venovat. Je to neuveritelne narocne i pro ty trenovane zdravotniky. Ja pred nimi hluboce smekam. Pokud bys na to mela byt sama, tak podle meho nemas sanci. Tatinkovi uplne nepomuzes a sama sebe odrovnas. Ono treba jenom dobre polohovat neni hracka a je tam x dalsich nutnych ukonu. Kazdopadne ti drzim palce, aby se ti to povedlo co nejlepe vyresit. 🌹

Děkuju Vám všem moc za všechny dosavadní názory. Nemám kromě mé mamky, už žádné blízké příbuzné, kteří by se mohli v péči o otce se mnou střídat. Mamka je na tom špatně a to hlavně psychicky, ale i fyzicky je dost nemocná, bude jí 80.
Až do té poslední mozkové příhody byli otec s mojí matkou spolu ve svém bytě. Polohovací postel jsem půjčila z půjčovny už před půl rokem, mamka péči stejně nezvládala, ale otec ještě nebyl plně ležák. Což teď už asi bude.
Včera jsem byla v nemocnici - leží, musí ho převracet, téměř se nehýbe, maximálně hýbe tak pravou rukou - nesmyslné pohyby. Musí se krmit a je na kapačkách, špatně mluví, je hodně vyzáblý. Už předtím než se dostal do nemocnice - málo jedl, nebo to co snědl, zase vykadil. V nemocnici je o něho pečováno 24 hodin denně personálem, který se střídá na 3 směny a i tak je to těžká práce. Úvahy o pobytu doma jsem zatím odsunula až podle toho, jak se to bude dál vyvíjet.
Odpoledne jedu zase na návštěvu, pokud by se opravdu lepšil, zkusím pozjišťovat před obvoďačku možnosti.

LDN je zařízení následné péče, je to zařízení léčebné, nikoliv pobytové. O pacienty bývá pecovano v řádu dnů, týdnů, maximálně měsíců, pokud trvají léčebné důvody hospitalizace. Potom stejně musí odejít do domácího prostředí nebo zařízení sociální péče. Možnost LDN at zakladatelka využije, pokud tedy v okolí nemá zařízení s opravdu špatnou pověstí, kterému nedůvěřuje. Jsou i dobré LDN.

A před tou mrtvicí žil tatínek sám? S maminkou (pokud ano, jak ta se na to dívá a jakou má zkušenost?) Tatínkovi by téměř jistě bylo líp jinde než v LDN, ale abys na to byla jen ty sama, to mi nepřijde reálné. A ještě k tomu, pokud by v noci nespal a bylo potřeba se mu věnovat nebo ho hlídat (zmiňuješ demenci), to Tě (resp. celou rodinu, jestli nějakou máš) odrovná dost brzy Jestli ti zbytek "rodiny" (která, jak říkáš souhlasí s LDN apod.) nemá v úmyslu při domácí péči pomáhat, tak bych dala přednost co nejčastějším návštěvám v LDN před "hrdinstvím" domácí péče za cenu sebezničení ...