Otázka
Odpověď
Re:Období vzdoru
25.6.2002 13:53:13 Silvie Nedvědová
Dobrý den, Mirko,
pokud je z nějakého důvodu skutečně zapotřebí, aby Vaše holčička docházela do nějakého kolektivního zařízení, pak bych rozhodně doporučila ještě ji nechat v těch jesličkách. Dětem v tomto věku spíše prospívá, když se vychovatelé (a prostředí) příliš nestřídají. Samozřejmě v případě, že je dítě někde vysloveně rádo, je to „další bod“ pro setrvání v tomto prostředí.
Holčička je opravdu velmi šikovná a vyzrálá, a také, jak píšete, velmi zodpovědná.
To může souviset s tím, že, i když jsou jesle dobře vedené, klade tento způsob výchovy na dítě v mnoha oblastech větší nároky, než když je s maminkou doma.
Pokud byste chtěla, aby holčička byla více jako její vrstevníci, asi by tomu mohlo pomoci, kdyby v jesličkách trávila spíše méně času, a více času s Vámi, při zcela obyčejných věcech, třeba na pískovišti, kde budou i děti, které do jesliček nechodí, doma, při společných činnostech, při hře, která by ji prostě bavila, i když nebude ani „výchovná, ani k ničemu užitečná“.
Pokud tato změna uspořádání není možná, zkuste aspoň dát dcerce nějak (opakovaně) najevo, že někdy je zapotřebí se chovat ukázněně, třeba v jesličkách, kde mají paní učitelky na starost více dětí, a že nepovažujete za zcela samozřejmé, že to zvládá, ale, že to je něco, co vnímáte jako výsledek její snahy a oceňujete to. Ale že jindy, třeba ve volném čase, je prostor pro „řádění, zlobení a legrácky“ nebo i jen tak pro pohodové „nicnedělání“, a že se nemusí obávat, že by to bylo vnímáno jako nepřiměřené nebo nějak negativně z Vaší strany hodnoceno. Někdy se děti, i takové vážnější a zodpovědné, dokážou snáze uvolnit, při nějakých aktivitách, kdy vidí, že „blbnou“ a baví se i dospělí.
Věnovat se dcerce můžete, spíše než v nějakém záměrném rozvíjení jednotlivých oblastí, spíše v tom, že jí budete dávat najevo svou podporu v oblastech, které ji budou bavit, případně budete trpělivá v případě, že jí, náhodou něco hned nepůjde, vnímavá k jejím potřebám, obavám, k tomu, že je svébytnou osobností.
Různé způsoby výchovy malých dětí mají svá „pro a proti“.
V jesličkách je hodně podnětné prostředí, vychovatelky jsou odborně školené… s tím může souviset rychlý rozvoj dovedností, jaký jste popsala, rychlejší dozrávání v některých oblastech. S tím, že instituce přebírá zodpovědnost za zdraví dětí souvisí ale také nastolení určitého jednotného režimu, kterému se děti musí přizpůsobit. S přijetím těchto pravidel dítětem může souviset vyšší, pro dítě tohoto věku možná až moc velká zodpovědnost, vedoucí třeba ke ztrátě bezstarostnosti, bezprostřednosti, jistě to má vliv i na řadu dalších „oblastí“ v osobnosti dítěte, někdy těžko postřehnutelný, někdy výrazný. Záleží na mnoha dalších věcech, zda vliv pobytu v jesličkách bude možné hodnotit spíše jako přínosný nebo jako zatěžující.
Děti, které vyrůstají doma, mohou být v tomto věku méně šikovné, mohou hůř mluvit, být oproti Vaší holčičce poměrně neukázněné, ale, mohou být více bezstarostné, mít pocit větší uvolněnosti, mají volnější prostor, i čas, pro to, aby se mohly rozvíjet „po svém“, „osahávat si svět“ podle svých priorit a potřeb. Jejich vývoj může probíhat méně podle nějakých zvenčí daných norem, což samozřejmě může přinášet určitá rizika v rodinách, které o děti nepečují přiměřeně, ale v „normální“ rodině, která dítě přijímá takové, jaké je, to může dávat podmínky pro větší individuálnost vývoje osobnosti dítěte. V dospělosti se tento přístup možná může projevit ve větší schopnosti samostatně se rozhodovat, být méně závislý na tom, zda okolí poskytuje nějaké vedení nebo zjevný souhlas.
Co se týká období vzdoru, nedovedu říci, jestli se budou podobné projevy v nějaké formě opakovat. Období vzdoru ale není něco špatného a nepotřebného, co by mělo být co nejrychleji zvládnuto. To, že dítě začne protestovat, prosazovat svou vůli… je spíš jen nejnápadnějším projevem vývojového pokroku, který dítě do této doby udělalo, a znamením, že začíná nové období jeho života.
Výstižně a čtivě jsou vývojová období a potřeby dítěte v jednotlivých obdobích popsány v knize pana prof. Matějčka, Co, kdy a jak ve výchově dětí, kterou vydalo nakladatelství Portál, Hodně zajímavých informací najdete také v knize Škola rodičů, od téhož autora, vydalo nakl. Maxdorf. Další, podle mého podnětnou knihou je kniha Rodina a jak v ní zůstat naživu, J.Cleese, R.Skynnera.
Mějte se hezky
Mgr. Silvie Nedvědová
pokud je z nějakého důvodu skutečně zapotřebí, aby Vaše holčička docházela do nějakého kolektivního zařízení, pak bych rozhodně doporučila ještě ji nechat v těch jesličkách. Dětem v tomto věku spíše prospívá, když se vychovatelé (a prostředí) příliš nestřídají. Samozřejmě v případě, že je dítě někde vysloveně rádo, je to „další bod“ pro setrvání v tomto prostředí.
Holčička je opravdu velmi šikovná a vyzrálá, a také, jak píšete, velmi zodpovědná.
To může souviset s tím, že, i když jsou jesle dobře vedené, klade tento způsob výchovy na dítě v mnoha oblastech větší nároky, než když je s maminkou doma.
Pokud byste chtěla, aby holčička byla více jako její vrstevníci, asi by tomu mohlo pomoci, kdyby v jesličkách trávila spíše méně času, a více času s Vámi, při zcela obyčejných věcech, třeba na pískovišti, kde budou i děti, které do jesliček nechodí, doma, při společných činnostech, při hře, která by ji prostě bavila, i když nebude ani „výchovná, ani k ničemu užitečná“.
Pokud tato změna uspořádání není možná, zkuste aspoň dát dcerce nějak (opakovaně) najevo, že někdy je zapotřebí se chovat ukázněně, třeba v jesličkách, kde mají paní učitelky na starost více dětí, a že nepovažujete za zcela samozřejmé, že to zvládá, ale, že to je něco, co vnímáte jako výsledek její snahy a oceňujete to. Ale že jindy, třeba ve volném čase, je prostor pro „řádění, zlobení a legrácky“ nebo i jen tak pro pohodové „nicnedělání“, a že se nemusí obávat, že by to bylo vnímáno jako nepřiměřené nebo nějak negativně z Vaší strany hodnoceno. Někdy se děti, i takové vážnější a zodpovědné, dokážou snáze uvolnit, při nějakých aktivitách, kdy vidí, že „blbnou“ a baví se i dospělí.
Věnovat se dcerce můžete, spíše než v nějakém záměrném rozvíjení jednotlivých oblastí, spíše v tom, že jí budete dávat najevo svou podporu v oblastech, které ji budou bavit, případně budete trpělivá v případě, že jí, náhodou něco hned nepůjde, vnímavá k jejím potřebám, obavám, k tomu, že je svébytnou osobností.
Různé způsoby výchovy malých dětí mají svá „pro a proti“.
V jesličkách je hodně podnětné prostředí, vychovatelky jsou odborně školené… s tím může souviset rychlý rozvoj dovedností, jaký jste popsala, rychlejší dozrávání v některých oblastech. S tím, že instituce přebírá zodpovědnost za zdraví dětí souvisí ale také nastolení určitého jednotného režimu, kterému se děti musí přizpůsobit. S přijetím těchto pravidel dítětem může souviset vyšší, pro dítě tohoto věku možná až moc velká zodpovědnost, vedoucí třeba ke ztrátě bezstarostnosti, bezprostřednosti, jistě to má vliv i na řadu dalších „oblastí“ v osobnosti dítěte, někdy těžko postřehnutelný, někdy výrazný. Záleží na mnoha dalších věcech, zda vliv pobytu v jesličkách bude možné hodnotit spíše jako přínosný nebo jako zatěžující.
Děti, které vyrůstají doma, mohou být v tomto věku méně šikovné, mohou hůř mluvit, být oproti Vaší holčičce poměrně neukázněné, ale, mohou být více bezstarostné, mít pocit větší uvolněnosti, mají volnější prostor, i čas, pro to, aby se mohly rozvíjet „po svém“, „osahávat si svět“ podle svých priorit a potřeb. Jejich vývoj může probíhat méně podle nějakých zvenčí daných norem, což samozřejmě může přinášet určitá rizika v rodinách, které o děti nepečují přiměřeně, ale v „normální“ rodině, která dítě přijímá takové, jaké je, to může dávat podmínky pro větší individuálnost vývoje osobnosti dítěte. V dospělosti se tento přístup možná může projevit ve větší schopnosti samostatně se rozhodovat, být méně závislý na tom, zda okolí poskytuje nějaké vedení nebo zjevný souhlas.
Co se týká období vzdoru, nedovedu říci, jestli se budou podobné projevy v nějaké formě opakovat. Období vzdoru ale není něco špatného a nepotřebného, co by mělo být co nejrychleji zvládnuto. To, že dítě začne protestovat, prosazovat svou vůli… je spíš jen nejnápadnějším projevem vývojového pokroku, který dítě do této doby udělalo, a znamením, že začíná nové období jeho života.
Výstižně a čtivě jsou vývojová období a potřeby dítěte v jednotlivých obdobích popsány v knize pana prof. Matějčka, Co, kdy a jak ve výchově dětí, kterou vydalo nakladatelství Portál, Hodně zajímavých informací najdete také v knize Škola rodičů, od téhož autora, vydalo nakl. Maxdorf. Další, podle mého podnětnou knihou je kniha Rodina a jak v ní zůstat naživu, J.Cleese, R.Skynnera.
Mějte se hezky
Mgr. Silvie Nedvědová
V její náručí
