Re:Batole a miminko

Dobrý den, Marcelo,
stěhovala jste se, a to nejen do jiného bytu, města, ale dokonce do jiné země, pak přišlo těhotenství, teď péče o malé dítě a miminko zároveň, šestinedělí každá z těch věcí sama o sobě může být velmi náročná...
Ve Vašem životě se stalo několik velkých změn v poměrně krátkém časovém období.
Miminko teď potřebuje veškerou Vaši péči, a je to přirozené. Emmičku také nechcete o nic ošidit, a vlastně tak přijít o ten hezký vztah, který jste měly před tím. Nevím jak pobíhá Vaše sžívání s novým prostředím, nakolik je ta země odlišná od naší. Někomu déle trvá, než si na novém místě zvykne a může tím být zaskočen, mohou se objevit nepředvídané skutečnosti…
Myslím, že je přirozené, že se můžete cítit velmi unavená, někdy i prázdná, mít o sobě pochybnosti. V tomto období se často, dokonce u většiny žen, dostavuje tzv. poporodní blues. Pokud by ale ty pocity byly velmi intenzivní, zdálo se Vám, že trvají dlouho, mohlo by jít i o příznaky rozvíjející se deprese. Podívejte se tady na rodině do diskusní skupiny na toto téma. Příspěvky maminek účastnících se diskuse jsou velmi otevřené, a zdají se mi velmi podnětné, je v nich spousta informací, o možných řešeních, medikaci, terapii…
Myslím, že ten vztah s Emmičkou se teď změní, a je vlastně přirozené, že se mění, a měnil by se s tím, jak by rostla, i kdyby nedošlo k těm dalším změnám, stěhování, narození sestřičky.
I vztahy obou holčiček se budou měnit a vyvíjet. I pro Emmičku je to teď asi hodně změn najednou. Možná teď prožívá různé protichůdné pocity. Miminko se jí líbí, zajímá ji, vzbuzuje v ní něžné pocity, ale někdy pláče, křičí…, Vy se mu hodně věnujete, může se dostavit pocit zlosti, žárlivost… Pocity se nám dějí, zcela přirozeně, a není dobře se snažit je nějak potlačovat, můžeme ale ovlivnit jejich projevy. Takže, můžete vyjádřit pochopení pro pocit, emoci, pomoci vyjádřit pocit slovně: „Ty jsi asi rozčilená z toho, že Sophinka křičí…?“ nebo něco jiného, nevím, kdy se stane, že Emmička Sophinku uhodí. Vyjádřit, že chápete, že může být něco náročné, rozčilující. A pak stanovit pravidla pro chování, jednání. To znamená, máš právo se zlobit, žárlit…, ale nesouhlasím s tím, abys sestřičku bouchala… Není to jednoduché, a změna se nedostaví okamžitě, ale starší dítě bude vědět, že ho vnímáte, máte ráda i s těmi divnými pocity, které na ně teď přicházejí, a v nichž se zatím neorientuje, i když se spousta věcí změnila. A tady zároveň vidím cestu k zachování Vašeho pěkného vztahu, i když už v jiné podobě, možná přiměřené nové, náročnější situaci.
Jak Sophinka poroste, začne více komunikovat, bude lézt… bude se zase jejich vztah vyvíjet, měnit. Někdy může pomoci uvědomit si, že to, jak je to teď, je omezeno jen na určité časové období.
Myslím, že ani té televize se není třeba nějak zvlášť obávat, jen je dobré věnovat pozornost výběru pořadů. Měly by být vhodné pro malé děti, ne násilné, ne příliš akční. Je řada kvalitních animovaných filmů, mnoho dětí se rádo dívá na dokumenty o přírodě. Řada tzv. rodinných filmů ukazuje dobře probíhající otevřenou rodinnou komunikaci, případně řešení různých konfliktních, náročných situací… Čím menší dítě, tím kratší a jednodušší pořady by to měly být. A je-li možnost se na některý dívat společně, nebo si o něm s dcerkou popovídat, najdete-li nějaké společné oblíbené postavičky…, může se televize stát i přínosným a rozvíjejícím prvkem. Je možné mít nějaké osvědčené pohádky nahrané na videokazetě, pro chvíle potřeby, únavy… Někdy je to „menší zlo“.
Nevím, jestli se mi to zdá nebo jestli opravdu péče o děti a domácnost je převážně na Vás? Máte možnost část těch povinností na někoho přesunout? Může se ještě někdo věnovat Emmičce, když teď máte malé miminko? Můžete někdy „vysadit“?
Někdy pomůže si srovnat věci podle důležitosti. Některé je opravdu nutné udělat, některé lze ale, aspoň na nějakou dobu vypustit. Nějaké zdánlivé banality Vám zase naopak mohou přinést radost, energii, hodně pomoci, pokud si je dovolíte…
Možná si můžete říkat, že byste teoreticky měla zvládat to a ono…, ale Vy nejste teoretická konstrukce, ale živá, jedinečná osoba, a můžete mít různé potřeby, různou kapacitu zvládání zátěží, změn… doporučuji snažit se je vnímat a včas si, např. odpočinout, vysadit, říci o pomoc, případně ubrat na nárocích na sebe samu, upozornit okolí, že se cítíte přetížena, není Vám dobře…, prostě, pečovat také o sebe.
Kde se vzaly ty pocity viny? Co všechno, nebo jak byste měla zvládat, abyste je neměla, nebo, abyste neměla obavu, že jste špatná matka? Je něco, s čím se srovnáváte, poměřujete? Nebo jste měla nějakou představu, jak by to bylo dobré dělat a ono je to teď jinak?
Je něco, co by Vám pomohlo cítit se lépe?
Kdybyste mohla udělat nějakou stupnici od nuly k desítce třeba, kdy desítka by byla ten ideální stav, kde se asi teď nacházíte? Co by se mělo stát, abyste byla třeba o jeden stupínek výš? Dá se to nějak zařídit? Co by to bylo být o dva stupínky výš…
Možná najdete nějaké místo, kdy to nebude třeba ta desítka, ale, bude to něco, co „stačí“, je to dost dobré, v pohodě…
Kdybyste chtěla, ještě napište.
Držím Vám palce, mějte se hezky
Mgr. Silvie Nedvědová