Re:Vztek

Dobrý den, Jano,
Prosím, svěřte se se synovými záchvaty dětské lékařce. Toto chování totiž vůbec nemusí být bezdůvodné. Malé dítě nemá jinou možnost, jak dát najevo, že ho něco trápí, než křik, pláč...
Věcí, které mohou malé dítě trápit může být mnoho. Bolesti bříška, bolesti, které provázejí růst zoubků, různé jiné tělesné nepohodlí, které neumí pojmenovat. Toto jsou celkem běžné bolístky, a přesto pro dítě hodně nepříjemné, obtížně snesitelné.
Záchvaty vzteku nebo zdánlivě bezdůvodný křik, objevující se jakoby bez souvislostí, to by mohlo signalizovat i závažnější zdravotní obtíže.
I kdyby důvodem opravdu nebyl žádný zdravotní problém, domnívám se, že synův křik není třeba chápat jako zlobení nebo nevychovanost. Spíš to zkuste brát, jako sdělení, že ho něco trápí, něco mu nevyhovuje a zatím to neumí říci.
Utíkání na procházce je v tomto vývojovém období běžným jevem. Dítě se postaví na dvě nohy, a tím se mu otevře ohromný prostor, který může prozkoumat, objevovat. To dříve nemohlo. Dítě v tomto věku doslova překypuje touhou poznávat svět, objevovat nové věci. Není úlohou matky bránit mu v tom, ale spíš ho na jeho objevných cestách doprovázet a chránit. Takže, na začátek procházky doporučuji místa, kde nejezdí auta, kde se od Vás může vzdálit, a Vy ho budete vidět, a on Vás, a přitom bude v bezpečí – parky, louky, zahradu. Potřebuje zkoumat, třeba pět minut sledovat brouka, dalších deset hromadu písku... pro maminku to může být velmi zdlouhavé a nudné, a pak se najednou někam rozběhne, vylezl by na nízký stromek a mohl by spadnout... a najednou potřebuje Vaši plnou pozornost. Je to tedy hodně náročné období. No a protože se v tomto věku přeci jen ještě poměrně rychle unaví a začne si stěžovat, že ho bolí nožky, na kočárek bych ho posadila až potom. Někdy pomáhá, brát s sebou jídlo, pití, oblíbenou hračku..., aby dítě opětné posazení do kočárku lépe zvládlo, někdy je třeba jeho protesty prostě vydržet.
Je to přechodné. Dítě časem zjistí, že ten svět je na ně přeci jen ještě moc velký, a že je bezpečnější držet se blízko u maminky, a někdy pohodlné a příjemné prohlížet si svět z kočárku, a zase se to utíkání zmírní.
Píšete o tom, že syn děti poštípe... někdy i toto může být jen součástí zkoumání světa i sebe, dítě někdy ze zvědavosti kousne i do své ruky, zatahá se za vlasy. Někdy to ale mohou být i agresivní projevy. Častěji se agresivně chovají děti, které se doma setkávají s bolestivými tresty, strašením... od blízkých lidí. Doporučuji tedy rozhodně odbourat polévání studenou vodou, také případné důraznější tělesné tresty nejsou vhodné.
Naopak výborným prostředkem na uklidnění (jen pokud se dítě rádo koupe!) je, nabídnout dítěti koupel v příjemně teplé vodě, s hračkami, jako jsou rybičky, želvičky...
Chápu, že je to náročné, ale, asi nejlepší je opravdu trpělivé vysvětlování: Ne, to nesmíš, to bolí... Když to jinak nejde, odvedení nebo odnesení pryč. Zamračení se, zopakování zákazu důrazněji. Podržení ručičky. Tak, abyste měla jistotu, že dítě opravdu vnímá, co mu říkáte, a přitom, aby Vaše dítě cítilo, že je v kontaktu s Vámi bezpečné, nebálo se, že ho potrestáte. Pokud se na prvním místě bojí, brání se trestu, jen obtížně může vnímat, co ho vlastně chcete naučit, co mu chcete říci.
Také ke zklidnění pomáhá, když dítě vidí, že vnímáte jeho pocit, když mu to i řeknete: Vidím, že jsi naštvaný... asi mu to nechceš půjčit... dobrá, to se může stát, ale, nedovolím ti, abys ho praštil, kopnul...
Pocity se nám dějí, a je dáno uspořádáním mozku, že „naskakují“ rychleji, než rozumová kontrola. Takže je užitečné nechat pocit probíhat, naučit nebo nechat dítě vnímat, že pocity časem odezní, i když v první chvíli byly třeba hodně silné a nepříjemné. A zaměřit se na to, že pocity jsou přirozené, ale! Ne každé jednání je dovoleno. Máš velký vztek, můžeš možná i praštit kyblíkem do písku, ale, nedovolím ti s ním praštit druhé dítě.
Někdy jsou děti také jen nešikovné, neodhadnou míru. Chtějí se třeba druhého dítěte jen dotknout, protože je zajímá, ale protože je zajímá hodně, hrnou se k němu honem rychle, a málem ho porazí... Chce to opravdu hodně vnímavosti v rozlišování situací, trpělivosti a opakovaného vysvětlování, upozorňování.
Dítě se tomu, co je vhodné v mezilidských kontaktech teprve učí! Nejvíce tím, že napodobuje, jak jednají jeho blízcí.
Často více pomáhá, pochválit dítě ve chvíli, kdy dělá něco pěkně, hezky. To jste si pěkně hráli. To byla legrace.
Ukázat, jak dělat věci milé, pěkné. Ukázat, jak si hezky hrát s druhými dětmi na písku.
Vaše péče a trpělivost a čas může přinést ovoce v tom, že až půjde do školky, do školy, problémy s případnou agresivitou už budete mít zvládnuté.

Pokud byste měla zájem, o případný osobní rozhovor, ozvěte se mi na můj e-mail.
Doporučuji k přečtení knížky pana prof. Zdeňka Matějčka: Co, kdy a jak ve výchově dětí a Škola rodičů.
Také si najděte v archivu starší odpovědi na téma agresivita, agresivní dítě, vztekání. Toto téma je tam několikrát, a možná tam najdete něco, co jsem případně v této odpovědi opomněla.
Přeju hodně pohody a radosti s chlapečkem
Mgr. Silvie Nedvědová