Otázka
Odpověď
Re:Zlost
26.9.2004 12:05:26 Mgr. Tania Krulová
Dobrý den Věro,
píšete o napětí a netrpělivosti, kterého byste se ráda zbavila. Chybí vám práce, zpětná vazba od manžela. Na mateřské už jste docela dlouho a není se co divit, že myslíte na práci. Asi jste ten typ ženy pro kterou je práce důležitá. Také je důležité mít možnost aktivně zasahovat do svého života, což někdy u maminek na mateřské dovolené s omezenými finančními možnostmi bývá obtížné. Dokázala jste si poradit v mužském kolektivu a teď jakobyste mlátila prázdnou slámu… A navíc nikde žádná odezva. Zaujalo mne, jak popisujete na jednu stranu výborné podmínky (výborný manžel, skvělé babičky) a na druhou stranu vlastně nespokojenost. Věro, myslím si, že máte nárok být někdy naštvaná a netrpělivá. Nejsem zastáncem názoru, že žena, když se stane matkou má budovat hnízdo, vytvářet zázemí a přizpůsobovat se. Je to samozřejmě jedna důležitá stránka života, ale druhou je seberealizace. Klárka už bude brzy v „školkovém věku“ a váš nástup do práce bude přirozený. Nevím, jaké máte možnosti celodenního hlídání a jak ho dcerka snáší a také jaké jsou možnosti zkráceného úvazku. Také je možné, že si svou práci idealizujete. Tenkrát se vám dařilo, leccos jste dokázala a teď se cítíte bezradná. Možná, že i jiná práce vám přinese uspokojení.
Zkuste si dopřát čas pro sebe. Ať už budete v práci, na cvičení nebo budete jen tak relaxovat. Bez holčičky, bez rodiny. Máte na to nárok. A když to půjde, vyjeďte si s manželem sami na víkend. Třeba bude víc prostoru povídat si o svých potřebách. Moc toho o něm z vašeho dopisu nevím, ale píšete, že doma toho dost zastane a holčičku má rád. Tak začněte plánovat rozdělení domácích prací, blíží se doba, kdy i vy bude vydělávat pro rodinu.
Každá v sobě máme zakódovanou jinou podobu mateřství. Každá nemůžeme být tou trpělivou, obětavou maminkou, která má stále napečeno a stojí v pozadí. I když mnohé z nás tenhle obraz pronásleduje, realita je jiná. Když zrovna nejásáte nad novým mopem a kuchařkou, neznamená to, že jste špatná matka. Ostatně vychováváte moderní, emancipovanou ženu.
Asi vás čeká nelehké období při prosazování svých zájmů, organizace domácnosti při nástupu do práce, ale rozhodně to nevzdávejte. Relaxace vám prospěje, záleží na vás, co vám dělá dobře. A vztek je lepší ze sebe dostat ven, než ho dusit a čekat až bouchne. I kdybyste ho měla vymlátit do polštářů.
Držím palce, Tania.
píšete o napětí a netrpělivosti, kterého byste se ráda zbavila. Chybí vám práce, zpětná vazba od manžela. Na mateřské už jste docela dlouho a není se co divit, že myslíte na práci. Asi jste ten typ ženy pro kterou je práce důležitá. Také je důležité mít možnost aktivně zasahovat do svého života, což někdy u maminek na mateřské dovolené s omezenými finančními možnostmi bývá obtížné. Dokázala jste si poradit v mužském kolektivu a teď jakobyste mlátila prázdnou slámu… A navíc nikde žádná odezva. Zaujalo mne, jak popisujete na jednu stranu výborné podmínky (výborný manžel, skvělé babičky) a na druhou stranu vlastně nespokojenost. Věro, myslím si, že máte nárok být někdy naštvaná a netrpělivá. Nejsem zastáncem názoru, že žena, když se stane matkou má budovat hnízdo, vytvářet zázemí a přizpůsobovat se. Je to samozřejmě jedna důležitá stránka života, ale druhou je seberealizace. Klárka už bude brzy v „školkovém věku“ a váš nástup do práce bude přirozený. Nevím, jaké máte možnosti celodenního hlídání a jak ho dcerka snáší a také jaké jsou možnosti zkráceného úvazku. Také je možné, že si svou práci idealizujete. Tenkrát se vám dařilo, leccos jste dokázala a teď se cítíte bezradná. Možná, že i jiná práce vám přinese uspokojení.
Zkuste si dopřát čas pro sebe. Ať už budete v práci, na cvičení nebo budete jen tak relaxovat. Bez holčičky, bez rodiny. Máte na to nárok. A když to půjde, vyjeďte si s manželem sami na víkend. Třeba bude víc prostoru povídat si o svých potřebách. Moc toho o něm z vašeho dopisu nevím, ale píšete, že doma toho dost zastane a holčičku má rád. Tak začněte plánovat rozdělení domácích prací, blíží se doba, kdy i vy bude vydělávat pro rodinu.
Každá v sobě máme zakódovanou jinou podobu mateřství. Každá nemůžeme být tou trpělivou, obětavou maminkou, která má stále napečeno a stojí v pozadí. I když mnohé z nás tenhle obraz pronásleduje, realita je jiná. Když zrovna nejásáte nad novým mopem a kuchařkou, neznamená to, že jste špatná matka. Ostatně vychováváte moderní, emancipovanou ženu.
Asi vás čeká nelehké období při prosazování svých zájmů, organizace domácnosti při nástupu do práce, ale rozhodně to nevzdávejte. Relaxace vám prospěje, záleží na vás, co vám dělá dobře. A vztek je lepší ze sebe dostat ven, než ho dusit a čekat až bouchne. I kdybyste ho měla vymlátit do polštářů.
Držím palce, Tania.
V její náručí
