Milé dámy ukřičené,

vidím, že vaše soudy jsou vyřčené. Nemá smysl se s vámi přít, protože jediné, co je vaším cílem je rozsévat sváry a vyřknot soudy nad lidmi, které ani neznáte.
Nebudu už tedy mluvit já, ale nechám za sebe mluvit toho, který, když se mohl rozhodnou mezi bohatstvím a moudrostí, vybral si moudrost od Boha. Tady je Šalamounova moudrost:

Kdo šetří metlu, nenávidí své dítě,
zavčas je trestá, kdo je miluje.
Moudrý syn dělá otci radost,
tupec přivádí matku k zoufalství.
Korunou starců jsou jejich vnuci,
ozdobou synů otcové.
Napravuj syna, dokud máš naději,
jeho smrt nechtěj dopustit.
Vztekloun zasluhuje potrestání;
ušetříš-li ho, zkazíš ho ještě víc.



Kdo hloubá ve Slově, nachází štěstí,
kdo doufá v Hospodina, je blažený!

Kdo má moudré srdce, je znám svou rozumností,
výřečné rty přesvědčivosti dodají.

Pramen života má ten, kdo má rozum,
vlastní hloupost je trestem hlupáků.

Laskavá slova jsou jako plástev medu,
jak balzám na duši, celému tělu.

Zvrácený člověk rozsívá sváry,
pomlouvač rozeštve i dobré přátele.

Začátek hádky je protržení hráze –
raději přestaň, než spor propukne!

Kdo získal poznání, ten šetří slova,
rozumný člověk se umí ovládat.

Tupec nijak nestojí o rozumnost –
chce jen vyklopit, co má na srdci.

Kam přijde darebák, přijde i pohrdání,
za ním pak hanba a potupa.

Pýcha předchází pád,
slávu předchází pokora.
Pýcha předchází pád
a namyšlenost zkázu.

Kdo odpovídá dřív, než vyslechne,
hloupost projevuje k vlastní ostudě.