kdybys chtěla vědět,

proč mám načteno tolik kravin a eufemisticky tomu říkám "samostudium", tak proto, že tím zaháním tyhle i jiné pocity. Čtu všelicos - i když převážně v těchto a podobných stavech né beletrii - a někdy knihy, ke kterým bych se veřejně snad ani nepřiznala (třeba Sitchnin ). Obvykle mi to pomůže se od svých pocitů odpoutat, ale zase hrozí, že mi hrábne z toho čtení (a budu se kupř. připravovat na návrat Nibiru) . Když jsme u prvního těhu, kdy člověk všechno STRAŠNĚ prožívá (navíc nebyl všeobecně rozšířený net a info kde nic tu nic) čekala 4 týdny na výsledky amnio, tak jsme přečetla několik Johnsonů, který se mi před tím roky válely v knihovně. Mě to pomáhá moje pocity jakoby zrelativizovat a umenšit jejich význam. Mám dojem, že by to na tebe taky mělo působit.