Re: Období vzdoru

Holky neblbněte... Jak to tak čtu tak toobdobí vzdoru mají snad celé dětství.... Moje naděje jsou v troskách.

Klukům je 18měsíců a s Františkem to je boj už dobré 4 měsíce. Péťa ten se vždycky přidá. Fanouš kouše bouchá a řve na všechno a do všeho co jen jde, takže jsem celá modrá, protože já jsem obvykle první na ráně a hned za mnou brácha. Včera už jsem se neudržela, je.... dnu jsem mu lepla přes pusinku, jen abby to štíplo. Šli jsme na procházku, tak jsem je vypustila z kočárku a byl jak kdyby venku nikdy nebyl. Lítal pořád sem tam, což mi zas tak nevadí pokud vím že se jim nemá co stát. Když jsme se vraceli domů, tak se synáček rozhodl že si půjde svou cestou a půjčí si balon od tatínka co si tam kopal se synáčkem. ASi 10x jsme ho odnesla dál že jdeme a on se mi otočil a pádil zase, tak jsem ho vzala za ručičku že půjde za ruku když neumí poslouchat a on se potvůrka našponoval na špičky a hryzl mě do ruky, tak jsem ho pleskla po ručičce, že se to nedělá a on mě třískl a kousl zároveň a to už jsem nevydržela. hned na to se svezl na zem a že nikam nejde. Tak jsem ho za tu ruku táhla jak sportovní tašku. Nakonec usoudil že mu asi nic jinýho nezbývá a přestal se vztekat ale to jsou občas perné chvilky. Kord když jde kolem hromada lidí a ty staré bábi se na ty dítka dívají tak zúčastněně, že je maminka dovolila plesknout přes ručičku, ale co dělal a proč to už nevědí... Domluvy po dobrém, ani to že ho dám do kočárku za trest, nebo že je na vodítku nic nepomáhá. Tak jsem hold za zlou. Celý večer se pak tulí k tatínkovi, protože maminka jim naplácala.