Re: Vzteká se, zlobí a já už nevím jak na ní .....

Já bych ještě řekla, že jsme buď ovlivněni výchovou, které se nám dostalo, nebo se naopak snažíme dělat to jinak, než naši rodiče. V tom druhém případě se ale občas ukazuje, že zvyk je železná košile a že zajeté koleje výchovy našeho dětství se jen velmi těžko opouštějí.
Pokud se někdo nechová laskavě ke svému dítěti, můžete mu na Rodině psát horem dolem jak na to, ale nevěřím díky tomu na jiný přístup a změnu. Možná si to matka i vyzkouší, ale dá se to přirovnat k ochlastovi, který si na pár dní odepře skleničku a pak se zas vesele vrací k flašce.

U nás se například na dětském hřišti pravidelně schází šest matek a je vážně zajímavé sledovat jejich výchovné metody a následné dopady na dítě.

Matka č.1 považuje za nejdůležitější, mít dítě jako ze škatulky a holčičku (2,5) neustále okřikuje. Nešahej na to, vstaň ze země... Dítko je úzkostlivé a asi pro větší klid jej vozí po vsi především v kočárku a na pískoviště téměř nechodí.

Matka č.2 za přítomnosti svým dětí stále rozebírá, jak je její druhorozené dítě geniální (1), zatímco starší potomek (3) nesnesitelný, hysterický a úplně natvrdlý. Všichni si myslíme, že je tomu právě naopak, ale co naplat. Ten starší, nikdy nepochválený, trpí nočními děsy a nikdy jsem jej neviděla se usmát.

Matka č.3 si své starší děti plete s neplacenými chůvami a její pubescenti (11 + 13) hlídají ještě ne dvouletého bratra prakticky neustále. Naposledy odjela s manželem na romantický víkend. Starší děti jsou nakvašené a bratr je hodně plačtivý.

Matka č.4 na dítě neustále řve, stále jej buzeruje a napomíná. Chlapec je agresivní a mezi dětmi neoblíbený. Neposlechne absolutně v ničem a často dostává před ostatními nářez.

Matka č.5 je klidná, ale velmi přísná. Stále holčičku poučuje, vysvětluje a radí. Dítko(4,5) je její věrnou kopií, neustále ostatní napomíná a vede přednášky.

Matka č.6 má tři děti (2,4,7). Je velmi klidná, laskavá, svá VŠ studia pověsila na hřebík a velmi se dětem věnuje. Ještě jsem jí neviděla ve špatném rozmaru, nikdy ani nezvyšuje hlas. Je mi velkou záhadou, jak to dělá. Děti jí tiše závidí celá ves, ale následovat jejího příkladu, tedy inspirovat se tím přístupem a výchovou, je asi science fiction.

Děti jsou barometrem našich nálad. Proč diktovat, co bude dítě pít a co si dnes vezme na sebe? Jak by se to líbilo nám? Přijali bychom to vše bez protestů?
Já chci syna provézt dětstvím pokud možno bez úrazů na těle i na duši. Prostě být jen takovým pozorovatelem, který je vždy nablízku, ale v zásadě nebere dítěti jeho dětství, ke kterému prostě vzdor a zlobení patří.