Re: syn negativista

Anuno,
možná nechat syna, ať si dělá věci po svém. Myslím třeba ty sporty. Můj starší je dost neohrabaný (je poměrně vysoký, hubený, takový ten typ "samá ruka, samá noha" - když utíká tak nějak kolem něj pořád lítají nějaké končetiny, má problém to všechno zvládat.
Plavat se nechtěl učit, naučil se sám ve čtyřech letech. Na kursech odmítal spolupracovat, s námi (jako s rodiči) už vůbec... nechali jsme ho být a jednoho dne jsme zjistili, že plave (to když uplavala taková ta pěnová tyč a on řval "pomoc já se topím" a dočubičkoval se k okraji bazénu dřív než jsem stihla pro něj skočit.

Jinak třeba umí psát (číst ne) - rozloží si slovo na slabiky / písmenka (občas vynechává samohlásky) a jede. Snažím se nepoužívat formulace jako "to máš špatně" a "správně se píše takhle" - ale když se optá, tak mu řeknu, že se tam píše ještě tohle písmenko a on to v pohodě opraví... něco jde asi zvládnout opatrnou formulací. U výkresů bych se asi zajímala třeba o techniku (to je zajímavý nápad nakombinovat vodovky a voskovky), než o obsah, nedávala bych najevo, že nechápu, co tím chtěl autor říct atd...