Re: Tátové a dcery

Proto se ptám, že mi chybí z tohoto pohledu studijní materiál.

Já byla vždycky "klukanda" a hadříky a kávička mě neberou ani teď. Z toho pohledu jsem nikdy nepochopila, proč můj otec vždy povolával k jakékoliv činnosti bratra, který o to vůbec nestál (přibíjení hřebíků apod.).

Osobně jsem si to přestala brát až tehdy, kdy jsem tuhle "vlastnost" viděla u většiny chlapů. Ale dnes mě v parku trochu zklamal tatínek, co má prvorozenou dcerku (4 roky). Nikdy jsem je neviděla se nějak fyzicky dotýkat (pusa, pohlazení), možná je potkávám příliš málo. Dnes tam dorazil i s malým synkem (10 měsíců) (poprvé) a jindy naprosto chlap bez emocí tam předváděl neuvěřitelné divadlo, malého neustále sledoval planoucím zrakem, hladil ho, objímal. Dcerce udílel pouze organizační pokyny. Znám jeho i paní dlouho a celý den nad tím trochu přemýšlím. Proto ten dotaz.