Uražená ješitnost

Ráda bych znala názor více lidí na tuto situaci :
Vždycky jsem se styděla chodit u nás ve městě na koupaliště, protože nejsem zrovna štíhlá, takže představa, že tam potkáme někoho známého, pro mě byla nesnesitelná. Takže když už mě přítel přemluvil, abysme jeli někam k vodě, tak vždycky do jiného města a ještě jsem z toho nebyla dvakrát nadšená. Někdy jsme se i pohádali :-(.
Dneska mě ukecala sestra a já s ní tady na koupák šla, dopoledne, v pracovní den, málo lidí, ideální stav. Večer jsem napsala příteli (pracuje převážně v zahraničí), že jsem s dětma a sestrou nakonec šla na koupaliště u nás ve městě.....no a on se urazil, hned mi volal, že jde vidět, že ho nepotřebuju, že s ním bych tady na koupák nešla, se ségrou, že si klidně jdu, že je mu to teda hodně líto, že se asi za něj stydím apod. řeči .
A já teď nevím, jestli jsem fakt přestřelila, s přítelem jsme 11let, máme dvě děti a je fakt, že mě marně každý léto přemlouval, abysme na koupák tady zašli. Ach jo, na jednu stranu mě to mrzí, že ho to asi fakt vzalo, na druhou stranu mě štve, že se kvůli takové kravině (???) pohádáme......tak co na to říkáte vy?