Re: Co s bratrem, který si neváží rodičů?

Pípalko,

přijít o práci (i vlastním zaviněním) a být měsíc na ÚP není zločin na vyhoštění bratra z rodiny. Pokud to tedy není za těch 15 let dvacátá práce a podobný návrat domů stylem "živte mě", ale ten dojem nemám. A někde jsi psala, že má sádru? To toho asi momentálně moc nenaběhá (navíc asi s tou nohou fakt něco má, že jo, "umělé" neschopenky jsou spíš na bolesti zad a podobné).

IMHO - měla bys mu připomenout, že rodičům se děkuje a že to není tak úplně samozřejmé, že tam teď bydlí, že by jim měl finančně přispět (ale jestli vyletěl nějakým průserem, je asi bez peněz, co), ale jinak mi připadá dobře, že má rodinu, kde může zůstat. Pokud nemá úspory, mohl by jinak asi jen pod most.

A rodičům bys asi měla připomenout, že po něm musí něco konkrétního chtít, ne jen být nešťastní, že si s ním musí věci vyříkat.

Navíc, jestli se bráchovi nedaří, měl průšvih v práci, a třeba nemá ženskou, jakou by chtěl, tak ho můžou "nenápadné výslechy" dost deptat a může reagovat podrážděně. Každý nejsme svěřovací. Co by asi o této situaci řekl tvůj bratr? "Musel jsem se vrátit k našim, nemám kde bydlet, Jardovi(otec) lezu na nervy tak, že chlastá, máti je furt pryč, mám nohu v gypsu, nemám kam vypadnout a furt mě vyslýchají."

Nechci se bráchy moc zastávat, ale 1 měsíc bez práce z něj nedělá flákače a jeho chování k nim by měli řešit rodiče.