Re: Co všechno zvládaly naše matky a tchyně

No víš, Prskavko, většina lidí vidí sama sebe takové, jak se CHTĚJÍ VIDĚT, popřípadě jak chtějí působit na okolí.

Tyhle mateřské řeči jsou něco jako myslivecká latina, je třeba je brát s rezervou.

Ve skutečnosti - ty vzorně vychované děti - byly podle mě spíš šíleně cepírované - jak píšeš - děti v ohrádkách, vysazované na nočník i kdyby je k tomu nočníku měli ve třičtvrtě roku přivázat, děti vězněné v chodítkách...

ne, netvrdím, že naše matky byly Herodesové, jen to, že se s dětmi podstatně méně "páraly" než my. Což je i pochopitelné, v době látkových plen, absence polotovarů, mechanických praček, kdy se pralo a máchalo celé odpoledne...ztěží si to dneska dovedeme představit.

Takže ve skutečnosti ten čas, který my třeba dneska věnujeme dětem a jdeme s nimi na hřiště nebo do mateřského centra, věnovaly naše matky v podstatě základní údržbě domácnosti, která byla tehdy daleko složitější /nebyly ani ty pitomý příkrmy ve skleničkách, takže když jsi neuvařila vlastnoručně polívčičku, tvoje batole nemělo co jíst/.

Možná si takhle tou svojí "mateřskou latinou" o tom, jak zvládaly se i věnovat dětem jednak machrují, ale druhak i vykupují špatné svědomí, protože v skrytu duše ví, že té výchově moc nedaly. Nejdřív bylo dítě v té ohrádce a pak šup - rychle se muselo zařadit a neprudit, aby nebylo řezané, protože na nějaký benevolentní přístup nebyl ani čas, ani kapacita.

Takže matky - brát s rezervou, tot vše.

MOje matka vždycky začne zase říkat - ALE MY MUSELY V PŮL ROCE DÍTĚTE DO PRÁCE...já jí neberu, že MUSELY, ale at proboha třeskutou péči, když děti byly v jeslích. Ano, nebyla to vina matky, ale je třeba vidět věci takové, jaké jsou